Slovinsko s dětmi – Kranjska Gora

Do Slovinska jsme se s dětmi vypravili už potřetí. Přečtěte si taky naše zážitky z Bovce, Bohinjského jezera, či slovinského pobřeží. Když jsme loni projížděli Kranjskou Gorou, učaroval mi výhled na horu Špik a věděla jsem, že se sem musíme vrátit. Rok se s rokem sešel a vydali jsme se s dětmi opět do Slovinska, tentokrát do Kranjské Gory. Oblast Kranjské Gory je velmi populární destinací, a to především v zimě, kdy se zde lyžuje. Za mě je ale Kranjska Gora naprosto ideální letní destinací nejen pro rodiny s dětmi. Na rozdíl od Bovce nebo Bohinjského jezera mě překvapilo, že zde není tolik turistů. To se ovšem mění vždy o víkendu, kdy přijedou „víkendoví turisté“. Proto doporučuji plánovat návštěvu především na všední dny.

Kemp Špik Gozd Martuljek

Bydleli jsme v kempu Špik, ze kterého je opravdu úchvatný výhled na okolní hory. Jako bonus tady je dětské hřiště včetně čtyř dětských zip line. Přijeli jsme ve všední den, kdy byl kemp poloprázdný, takže jsme našli místo strategicky blízko hřiště. V kempu je také dětská koupelna se sprchou i vanou. Sociální zařízení i místnost, kde se dá umýt nádobí, přeprat prádlo apod. byly velmi čisté a několikrát denně kontrolovány. Vedle Kempu je hotel Špik, kam můžete jít do bazénu se slevou, pokud bydlíte v kempu. Ale to jsme ani neměli čas vyzkoušet. Kemp je opravdu moc příjemný. Noční klid jako všude jinde od 22. do 6. hodiny a je dodržován. 

Vodopády Martuljek

Přímo z kempu se můžete vydat na krátkou procházku k feratě Hladnik, kde je i menší vodopád. Je to asi kilometr. Tam jsme nebyli, protože jsme vyrazili na túru na opačnou stranu údolí k vodopádům Martuljek. Ke spodnímu vodopádu je to soutěskou potoka Martuljek přibližně 1,8 km s převýšením asi 90 metrů.

První úsek cesty podél říčky Martuljek až k umělým kaskádám zvládnete i s kočárkem. Ale další část cesty už není vhodná pro kočárky. Po cestě je potřeba překonat strmé stoupání, přeskočit potůček, přidržet se skály, přejít úzkou pěšinu se srázem a hlavně občas překonat sám sebe. Na konci vás ale čeká nádherný vodopád. Jeho celková výška je přibližně 100 metrů, ale hlavní vodopád je vysoký 29 metrů a na něj navazují další v kaskádách. Na rozdíl od ostatních slovinských vodopádů tenhle není tak frekventovaný. Po cestě jsme potkali jen tři malé skupinky turistů. Na mostě u vodopádu jsme byli úplně sami.

K hornímu vodopádu je to ještě 2,5 km a 560 výškových metrů, na konci je jištěná cesta via ferratta.  My jsme se rozhodli vzhledem k pozdnímu odpoledni a únavě dětí k hornímu vodopádu už nejít. Rozhodně doporučuji dobré uzavřené boty. Rozhodně ne trekové sandálky. Dále doporučuji jednoho dospělého na jedno dítě. Zvláště pokud jdete s menšími dětmi, abyste je mohli na těžších úsecích jistit. Naše děti ale na sebe byly opravdu pyšné a bylo vidět, že zase o nějaký ten kousek povyrostly.

Celý okruh vyjde na necelých 5 km. Při cestě se můžete zastavit v krásné bylinkové zahrádce, od které se můžete vydat buď soutěskou podél říčky, kterou jsme šli my, nebo strmou lesní cestou vzhůru nad vodopád, kterou jsme šli zpět. Doporučuji jít spíše soutěskou, stoupat nahoře úzkou pěšinou bylo určitě jednodušší než scházet dolů. Cesta soutěskou je nádherná, voda hučí a pění v peřejích a vzduch je příjemně chladně osvěžující, což oceníte především v horkém letním dni. Po cestě zpět u lesní cesty kousek před již zmíněnou bylinkovou zahrádkou jsme narazili na funkční zapálený milíř. Jde o ukázku tradiční výroby dřevěného uhlí. Takže děti zase viděly něco, co se dnes už jen tak nevidí.

Za mě je vodopád Martuljek jeden z nejkrásnějších, který jsem v Triglavském parku viděla. 

Vintranc a Bedančev Dom

Druhý den se nesl ve více odpočinkovém duchu. Vyvezli jsme se lanovkou Vitranc k Bedančev dom do 1.116 m.n.m. Lanovka Vitranc začíná v Krajnské Goře. Parkování pro osobní auta je přímo pod lanovkou a je zdarma. Obytná auta za poplatek.

Můžete si vybrat, jestli dolů pojedete bobovou dráhou, lanovkou anebo pěšky. Každopádně lístek na bobovou dráhu i lanovku se dá zakoupit pouze v dolní stanici lanovky, případně on-line na webu. V Bedančově domě se můžete občerstvit, kávou, pivkem, zmrzlinou, mají také sendviče či klobásy. Platit můžete kartou nebo hotově. Můžete zde posedět v lehátcích a kochat se výhledy na okolní kopce a celou Kranjskou goru.

Jsou zde dětská hřiště jako chaloupka či medvědí brloh, kde se vaše děti určitě vyřadí.  A taky si zde nezapomeňte vyzvednout hrací kartičky na dětskou pohádkovou stezku Orientation Park. Jako první dorazíte k lesnímu labyrintu a potom už na vás čeká pět pohádkových postaviček krásně vyřezaných ze dřeva. U každé z nich je kousek příběhu a také „děrovací razítko“ do hrací karty. Stezka je nenáročná, celá v lese ve stínu a naše dvě děti opravdu bavilo hledat a objevovat postavičky. Na závěr nás čekal sešup dolů na bobové dráze. Děti do 6 let řídí v doprovodu dospělé osoby, ale i ty starší mohou jet s rodičem. Náš sedmiletý ještě sám jet nechtěl, a tak se svezl dolů s Honzou. Boby mají brzdy a na dráze jsou cedule ke máte brzdit a zpomalit. 

Jezero Jasna.

Odpoledne jsme si zajeli k jezeru Jasná. Tohle umělé vytvořené jezero, které na všech fotkách působí překrásně a liduprázdně, prázdné rozhodně nebylo. Díky restauracím a kavárnám na mě působilo spíše jako koupák v centru města. A tak mě vlastně ani moc nenadchlo. O koupání, rozhodně nemůže být ani řeč, jak už je ve Slovinsku zvykem, voda byla opravdu ledová. Nicméně, chladný vítr od jezera byl v horkém odpolední příjemně osvěžující.

Věřím, že kdybychom se sem dostali brzy ráno, atmosféra by byla docela jiná. To se nám, ale nikdo nepodařilo. Parkovat můžete buď na parkovišti přímo u jezera Jasná za 2 eura za hodinu nebo na parkovišti u sportovního parku Píšnica, které je naproti Best Western hotelu. Odtamtud dojdete za 20 minut nenáročnou procházkou podél říčky Píšnica až k jezeru. Ale vzhledem ke sportovnímu hřišti a přítomnosti řeky, která svádí k hrátkám s vodou v horkém letním dni, počítejte, že se zde s dětmi určitě zdržíte.

Planinské muzeum

Další den ráno jsme navštívili Planinské (neboli horské) muzeum v obci Mojstrana. Parkoviště je placené, ale pokud přijedete ráno, pravděpodobně najdete volné místo na malém parkovišti podél silnice cca 80 metrů od muzea, které je zdarma.

Rodinné vstupné je 19 EUR, což nám přišlo přehnané, neboť zas taková pecka to nebyla. Vstupné pro jednotlivé dospělé je 9 € a pro dítě 4,5 €. Před muzeem si můžete prohlédnout původní bivak průkopníků horské turistiky v Triglavu. I samotná budova muzea je architektonicky zajímavá.

Chválím za interaktivní prvky pro děti. Můžete se s 3D brýlemi podívat, jak to vypadá, když stojíte na vrcholu hory. Nebo si vyzkoušet, jaké to je, když vás chytne bouře v horách v bivaku. Do dřevěné chatky v muzeu vlezete a v momentě, kdy zavřete dveře, světla se zhasnou a začnou hřmít hromy a svítit blesky. Děti se dost bály, mě to přišlo jako nejlepší věc na celém muzeu.

Děti si mohly poskládat pyramidy z kamínku, složit puzzle apod. Různě po muzeu jsou rozmístěné obrazovky s interaktivními hrami. Jsou ve slovinštině a angličtině. Tohle ale naše kluky nebavilo. Víc je zaujal vrtulník vystavený v prostoru muzea. Pozorně a bez přerušování také shlédli asi 15minutový film o Triglavském národním parku, který byl v češtině, což bylo překvapení.

Celkově jde v podstatě o jednu větší místnost v patře, kinosál a menší místnost v přízemí a výstavní místnost ve sklepě. V muzeu si také můžete půjčit vybavení na feratu Mojstrana, ale ta rozhodně není pro děti.

Vodopád Peričník

Na severní straně Triglavského národního parku, v údolí Vrata, najdete jeden z nejúchvatnějších vodopádů Slovinska. Vodopád Peričnik je unikátní v tom, že ho můžete zezadu pod skalním převisem obejít. Já jsem teda něco tak ohromujícího a silného ještě neviděla. Můžete zajet autem přímo až k parkovišti pod vodopádem. Parkování stojí 2 EUR na hodinu. Nebo nechat auto v obci Mojstrana a odtud se vydat na 10kilometrový okruh pěšky, což jsme zvolili i my. 

Za placeným parkovištěm u Planinskeho muzea v obci Mojstrana vedou schody k lávce přes říčku a naleznete zde i informační tabuli. Mapu si můžete vyžádat v muzeu. My ji dostali zdarma. A odtud se vydáte cestou proti proudu Triglavské Bistrice údolím Vrata. Po cestě se tak můžete zchladit ledovou vodou z řeky a potůčků po cestě.

K samotnému vodopádu je potřeba ještě vystoupat do kopce. Ta podívána ovšem stojí za to. Majestátní 52 metů vysoký vodopád Peričnik můžete zezadu obejít a cítit tak jeho ohromnou sílu doslova u vlastních nohou. Doporučuji vzít si s sebou větrovky, nebo pláštěnky, hlavně v chladnějších jarních nebo podzimních dnech. Vodní tříšť pocítíte na vlastní kůži mnoho metrů od samotného vodopádu. Vodopády jsou tu vlastně dva, ten spodní má úctyhodných 52 metrů, ten horní 16 metrů a také ho můžete obejít zezadu, ale na ten už jsme s dětmi nešli, stezka není udržovaná, a tak jsme zůstali pouze u spodního. Za vodopádem vede vcelku úzká římsa, ale i malé děti to bez problémů zvládnou. Doporučuji dobré boty, cesta je mokrá od kapající vody. 

Přírodní památka Zelenci

Přírodní rezervace Zelenci určitě stojí za to vidět. Tahle maličká přírodní rezervace je tvořená soustavou jezírek ledovcového původu se smaragdově zelenou vodou a okolí je plné vzácné fauny a flory. Přímo v jezírku můžete vidět pstruhy a místní zajímavostí jsou tzv. podvodní vulkány. Je to opravdová oáza klidu a nádherných výhledu na okolní hory. Byli jsme zde v dopoledních hodinách. Přestože jsme pár turistů potkali, našla se chvilka, kdy jsme byli u jezírek úplně sami.

Zaparkovat můžete zdarma na dostatečně velkém parkovišti u silnice mezi obcemi Rateče a Podkoren. Je zde i restaurace a malé dětské hřiště, které vypadá jako zmenšenina vyhlídky na jezírka.

Údolí Planica – Tamar

Deset minut jízdy autem od přírodní rezervace Zelenci dorazíte do ledovcového údolí Tamar. Zde se nachází Nordic centre Planica, kde se konají mezinárodní závody ve skoku na lyžích.

Parkovat můžete přímo v Nordic centru, za 3 € na celý den. V areálu se nachází mnoho sportovního vyžití, například nejstrmější zip line světa dlouhá 556 metrů s převýšením 202 m.

Za tímto sportovním areálem začíná stezka krásným ledovcovým údolím Tamar s úchvatnými výhledy na okolní horské velikány. Cesta je pohodová, vhodná i pro sportovní kočárky. Túra k horské chatě Tamar má necelé 4 km a cestu zpříjemňují lavičky rozeseté různě po okolí a kůly s provrtanými otvory zacílené na jednotlivé vrcholky hor. A ta pravá krása přijde na závěr, až spatříte rozkvetlé alpské louky na planině u chaty. Děti zase byly nadšené z dětského hřiště a kakaa v restauraci. Na chatě si můžete dát jídlo i pití a platit můžete kartou i hotově. Kousek od chaty pramení řeka Sava Dolinka a to velice dramaticky jako vodopád, který vytéká přímo ze skály.

Pokud si chcete užít příjemnou a nenáročnou procházku přírodou a nepotkat moc lidí, tak údolí Tamar je určitě dobrou volbou. Podél stezky jsou informační tabule vysvětlující vznik údolí a přírodní zajímavosti v okolí. Výlet je doslova balzámem na duši.

Při cestě zpět k autu jsme v Nordic centru Planica pozorovali tréning skokanů na lyžích, což byl především pro kluky zážitek.

Restaurace Jožica

Na závěr přidáváme tip na výbornou restauraci v docházkové vzdálenosti od kempu Špik, kde jsme byli ubytovaní. Je to restaurace Jožica v obci Gozd Martuljek. Mají širokou nabídku jídel, ceny jsou normální a opravdu výborně zde vaří. Za večeři pro čtyřčlennou rodinu jsme zaplatili cca 60 EUR. A mají zde české pivo Kozla.

Závěr

Slovinsko je naprosto ideální destinace na dovolenou s dětmi. Už dávno neplatí, že je to Čechy opomíjená, spíše tranzitní země. Naopak v kempu jsem měla pocit, že je to tak trochu česká kolonie. Ale má to i nevýhody. Slovinsko je těžce návykové. Jak sem jednou zamíříte budete se chtít vracet znovu a znovu.

A co vy? Byli jste již v Kranjské Goře? A co se Vám zde líbilo nejvíce? Napište do komentáře.

Při cestě do Slovinska nezapomínejte na cestovní pojištění, které Vám v případě potíží dokáže velmi pomoci.

The best of Kranjska Gora 

Očima našeho sedmiletého syna: Výlet lanovkou, Vodopád Peričník, zip line v kempu Špik, pozorování kytek a bročku na louce v údoli Tamar
Očima našeho pětiletého syna: Lanovka, bobová dráha, zip line v kempu Špik
Podle mě: Údolí Tamar, vodopád Peričník a vodopád Martuljek
Podle Honzy: Vodopád Peričnik, výlet na vodopád Martuljek, výhledy a pohoda v k Bedančev dom, údolí Tamar