DitaDo nádherného údolí Sedmero Triglavských jezer v Julských Alpách jsem se chtěla podívat v podstatě od první chvíle, co jsem je spatřila na fotce před třemi lety. Letos už je našim dětem 6 a 8 let, z lesní školky jsou zvyklé chodit s batohem na zádech, a tak jsme se rozhodli to zkusit. Náš trek byl třídenní s přespáním ve 2 chatách.
Přípravy na přechod hor s dětmi
S dětmi doporučují jít trasu z rozcestí planiny Blato a Vogar a ideálně se nechat vyvézt turistickým autobusem až k rozcestí. Ušetříte tím hodně výškových metrů. Od zastávky je to cca 600 metru po asfaltové cestě k začátku turistické trasy. K chatě u Triglavských jezer je to necelých 9 km a celkové převýšení je cca 740 metrů. Určitě s dětmi nedoporučují jít od Savice nahoru, kde je převýšení více než 1000 metrů.
Než jsme vyrazili, četla jsem snad stovky článků a blogových příspěvků o treku k Triglavským jezerům s dětmi. Jedni říkali, že je to úplně jednoduché, jiní, že je to strašně těžké. Dle mě záleží jak staré a zdatné máte děti. Náš osmiletý to ušel v pohodě, pro šestiletého to bylo tak akorát. Kdyby to bylo o kilometr kratší bylo by to lepší.
Následně jsem on-line zarezervovala chaty, kde jsme plánovali spát. Koupily jsme si vložky do spacáků, ve kterých se spí na chatách. Pokud ji nebudete mít, zaplatíte si ještě 5 € za osobu, za jednorázové povlečení. Spacáky se na chaty nosit nesmí. Dále jsme pořídili kvalitní papírovou mapu s vyznačenými cestami a trekové hole. Měli jsme se s sebou dvě dehydratována jídla k večeři a spoustu svačinek, energetické tyčinky, ovoce a zeleninu; dále funkční oblečení, pláštěnky a větrovky. Starší syn si nesl komplet vše v batohu, mladší si nesl jen pití a nějaké oblečení. Co bych si vzala příště jsou nějaké bačkory, žabky, sandálky na chození v chatě. Protože v pohorkách se tam nesmí.
Brali jsme s sebou pexeso, kluci pár malých autíček a plyšáka na spaní. Něco na zabavení děti na chatě se určitě hodí. Já a Honza jsme nesli každý 3 litry vody a kluci svoje malé lahve 0,5 litru. Voda se dala do čerpat jen u chaty Koča na Planini pri Jezeru a pak až u chaty u Sedmero jezer. Cestou jsme na žádné prameny nenarazili.
Na chatách máte možnost zaplatit si i polopenzi. Děti do 7 let v doprovodu rodičů za spaní neplatí. V oblasti Bohinj jezdí spousta autobusů, za některé se platí, jiné jsou turistické a zdarma. Každopádně, pokud budete v oblasti Bohinjskeho jezera přespávat dvě a více nocí a plánujete navštívit i nějaká další turistická místa s placeným vstupem, doporučuji pořídit si slevovou kartu Bohinj. Ta vám zajistí i parkování zdarma na parkovištích okolo Bohinjského jezera, tedy kromě parkování u Savice.
Cesta k horské chatě Koča pri Triglavskih jezerih
První noc jsme přespali v Hostelu pod Vogelom. Druhý den ráno jsme se přesunuli běžným placeným autobusem do Ribčev Laz na zastávku stejného jména. Tam jsme v 8 hodin přestoupili do bezplatného turistického autobusu. Tedy autobusu, spíše dodávky, a vyrazili do zastávky Vogar Blato. Díky tomu jsme ušetřili více než 600 výškových metrů. Můžete sem vyjet i autem, ale počítejte s poplatkem 12 € za vjezd a parkování podél cesty a tím, že se budete muset vracet stejnou cestu k autu.
První úsek k chatě Koča na Planini pri Jezeru je nejvíc strmý a nastoupáte nejvíc výškových metrů. Na to jsem kluky připravila předem. Překvapivě začátek byl pohodový a k chatě jsme se dostali velmi rychle (něco málo přes hodinu). Je zde nádherný výhled na jezero, okolní hory a pastviny. A taky množství kravských lejn, takže mezi nimi různě kličkujete. U chaty jsme si dali svačinku, sešli k jezeru pozorovat ryby a pak zase pokračovali dál.
Po dalším stoupání a něco přes hodinu jsme dorazili na Planinu Dedno Polje, což je nádherná pastvina plná salaší a pasoucích se krav, která velmi láká k zastavení. A tak jsme tu taky zastavili a posilnili se na další cestu. Překvapilo mě, že jsme zde skoro nikoho nepotkali. Na to, jak jsem četla, že je cesta frekventovaná a plná lidí, tak bylo téměř liduprázdno. Možná za to mohlo počasí, nebo skutečnost, že jsme šli před začátkem prázdnin.
Další zastávkou byla Planina Ovčarija, kde se cesta dělí. Vyrazit můžete přes hřeben Štapce, kde vystoupáte až do 1850 m.n.m, ale zato s nádherným výhledem na údolí Triglavských jezer. Nebo méně náročnější a trochu nudnější cestou, kdy horu obejdete. Časově jsou obě cesty podobné a zaberou okolo jedné hodiny.
Bohužel nám hory nedopřáli ani posvačit. Když jsme dorazili, ozval se první hrom přicházející bouřky. Krátce na to se spustil slejvák a nebylo kam se schovat. Rozhodli jsme se, že pres Štapce bohužel nepůjdeme. I když jsme šli bezpečnější cestou okolo hory, začali se kluci trochu bát bouřky. Hromy se mezi horskými masivy hrozivě odrážely a i když nás bouřka obešla, znělo to, jako kdyby byla přímo nad námi. Bouřilo nad námi skoro třičtvrtě hodiny, ale musím kluky pochválit, jak ten poslední úsek šlapali. Šlapali jsme všichni velmi rychle, slejvák to byl opravdu velký, takže jezírka a kaluže byly všude kolem nás. Boty jsme měli všichni úplně promáčené.
Poté, co jsme přišli k chatě, bylo po dešti a vysvitlo sluníčko. A tak jsme se vyhřívali, sušili oblečení (nebyli jsme jediní) a boty. Kluci si hráli s autíčky a déšť a strach byl vlastně docela rychle zapomenut.
Večeři jsme si uvařili v ešusu na malém turistickém vařiči, poněvadž kluci byli děsně zvědaví na to vaření s malým vařičem. Měli jsme penne s bolognese omáčkou od Adventure menu. Po té cestě nám všem bodlo.
Ráno jsme se probudili do slunečného dne, uvařili si kaši ke snídani a vydali se na průzkum jezírek a okolní krajiny. Je to tu opravdu nádherné a i kluci říkali, že to za to stálo. Byli jsme obklopeni horami všude okolo nás a do toho nádherná tyrkysově modrozelená barva jezírek. Jedinou vadou na kráse na další cestu byla skutečnost, že nám plně neuschly boty. Naštěstí jsem pro kluky s sebou měla čisté merino ponožky, takže to v nich zvládli. Nám boty uschly cestou na nohách.
Ceník chaty Koča pri Triglavskih jezerih najdete TADY. U chaty je možnost doplnit pitnou vodu. A taky si dát sprchu za 50 centů.
Cesta k druhé horské chatě Dom na Komni
Poté co jsme nasadili mokré boty a batohy, jsme vyšli vstříc k další chatě zvané Dom na Komni. Cesta je dlouhá něco málo přes 7 km. Oproti Chatě u Triglavských jezer je Dom na Komni o cca 200 výškových metrů níže. Ale cestou se často střídá stoupání a klesání. Tady musím říct, že cesta, ačkoliv nebyla moc do kopce, byla náročná v tom, že byla docela nudná a monotónní a dětem vadilo, že je dlouhá bez zajímavých zastávek. Nicméně, když děti konečně v dáli uviděly chatu, tak to zvládly, i když s připomínkami. V chatě je restaurace, kde mají nanuky. Hurá, mohla jsem jim je hned za odměnu koupit.
Ačkoliv cesta byla nudná, tak Dom na Komni nabízí úžasný výhled na Bohinjské jezero a z našeho pokoje jsme na něj měli výhled lepší než z kdejakého hotelu. Uvnitř chaty, ve společenské místnosti a jídelně zároveň, jsou k zapůjčení deskové hry. Zahráli jsme si člověče nezlob se, kluci pak drandili venku s autíčky. Cestou na pokoj také objevili „tajné“ dveře, které vedly do strojovny nákladní lanovky, která k chatě vede od Savice. To je samozřejmě nesmírně zajímalo.
Minus téhle chaty bylo, že měli problémy s vodou. Tudíž nebylo možné si dát sprchu a fungovala jen jedna jediná toaleta na celou chatu! Voda není pitná, takže jsme si na cestu ještě koupili 1,5 litrovou vodu za 4.50 €. Po cestě na chatu jsme narazili na pramen, ale bohužel vyschlý, takže ani zde nebylo možné doplnit vodu. Kluci taky namalovali svoje zážitky a orazítkovali si je místním razítkem, na což jsme v první chatě zapomněli.
Ceník a informace o chatě Dom na Komni TADY.
Třetí den sestup dolů k Savici
Třetí den nás čekal „jen“ sestup k Savici a Koče při Savici. Necelých 7 km z kopce s klesáním téměř 1200 výškových metů. Sestup byl bez problémů. Po cestě jsme narazili na malou jeskyni, kterou jsme nadšeně prozkoumali. Zhruba ve tři čtvrtině cesty, kdy už si děti začaly stěžovat, Honza na mapě spočítal kolik nám zbývá zákrut do cíle. A kluci šli dolů a počítali je, to je moc bavilo. Cestou jsme několikrát míjeli trasu lanovky a dokonce jsme měli štěstí, že zrovna jela, takže se kluci dočkali i toho, že ji viděli v akci. Dole na parkovišti jsme čekali necelou hodinu na autobus, který nás zavezl k našemu zaparkovanému autu.
Autobusy odtamtud, ale jezdí až od 1.7. Což jsme měli štěstí, že jsme zrovna 1.7. sešli dolů. Ještě jsme po cestě zastavili na rychlou koupačku v Bohinjském jezeře a v městečku Ribčev Laz, kde mají tu nejlepší zmrzlinu v okolí. Poté už jsme se přesunuli do kempu Šobec nedaleko jezera Bled, kde jsme odpočívali po náročné cestě, koupali se v biotopovém jezírku a podnikali další výlety do okolí. Ale o tom zase až příště.
Postřehy z přechodu Julských Alp s dětmi
Můj původní plán byl vystoupat na chatu u Triglavských jezer, přespat a druhý den zpět stejnou cestou. Na naléhání Honzy a dětí, kteří chtěli chaty aspoň dvě jsem trasu prodloužila. Příště bych už asi hodně zvážila, jestli není lepší přespat už na první chatě na Planina při Jezeru. Ke které je od rozcestí jen 2,8 km. Přišlo nám to málo. Ale s menšími dětmi bych tuhle variantu určitě doporučila. Dále doporučuji mít sebou dostatek vody. V létě se na prameny nedá spoléhat a jak jsme se přesvědčili, ani na chaty.
Na obou chatách se dalo platit kartou, ale i tak jsem měla sebou dostatek hotovosti, což také doporučuji, protože když vypadne internet, tak nemáte jak zaplatit. Cesta nebyla nějak extra náročná pro mě, ale pro kluky to bylo tak akorát. Jsou velmi pyšní na to, že to zvládli a chtějí zase někdy jít na horskou túru s přespáním na horské chatě.
K jídlu jsme sebou brali spoustu energetických tyčinek, pak pár jablek, okurky, nektarinky. Také kousek tradičního lovečáku, který ale dětem nechutnal. Zato salámové tyčinky z trvanlivého salámu jedly o sto šest. První den jsme měli s sebou i vajíčka natvrdo, hummus k zelenině a chléb, velmi se to hodilo k obědu. Ráno jsme si vařili ovesné kaše. Hodil se nám i hroznový cukr a pár oblíbených pamlsků pro děti.
Co se ale popsat nedá, jsou ty výhledy na jezera a hory. Ve skutečnosti je to ještě lepší než na fotkách. Takže tenhle výšlap opravdu stojí za to.
- The best of Triglav Lakes dle našeho osmiletého syna: spaní v chatě, výhled na hory, chození s hůlkami
- The best of Triglav Lakes dle našeho šestiletého syna: spaní v chatách, chození s hůlkami, nanuk na druhé chatě, svišť, kterého jsme cestou potkali a výhled na Bohinské jezero
- The best of Triglav Lakes dle mě: Dvojné jezero a výhled na hory, výhled na Bohinské jezero
- The best of Triglav Lakes dle Honzy. Výhled na Bohinjské jezero, údolí Triglavských jezer s okolními horami
Bonus – trasa na mapy.cz
Na mapy.cz si můžete prohlédnout celou naší cestu včetně výškového profilu. Najdete ji pod tímto odkazem https://mapy.cz/s/papapocufu.
