Vodopád Boka

Za mě je Boka nejkrásnější vodopád v celém Slovinsku a žádný jiný se mu nevyrovná. Už při cestě do Bovce, když jsem ho viděl z auta, na mě zapůsobila jeho mohutnost. Je to opravdu krásný majestátní vodopád, který určitě stojí za vaši pozornost.

Vodopád samotný je vysoký 106 metrů a široký 18 metrů. A pod ním je druhý menší vodopád (spíše kaskáda) vysoká dalších 30 metrů. Na jaře, když taje sníh, může být jeho průtok až 100 m³/s. Pro porovnání, je to téměř jako průměrný průtok Vltavy ve Vraném. V suchých měsících ovšem průtok klesá až ke 2 m³/s. Vodopád je totiž napájen krasovým vývěrem jen pár metrů před svým pádem do hlubin. Pramen je napájen podzemní vodou z pohoří Kanin nad ním.

Pokud chcete vidět vodopád ve své nejmohutnější podobě, je potřeba přijet ideálně na jaře, nebo alespoň na začátku léta. My zde byli na konci června a vodopád byl ještě krásně mohutný.

Parkování a přístup k vodopádu Boka

Vodopád Boka je poblíž silnice spojující Bovec s jižními obcemi kousek od obce Žaga. Krásně je vidět i ze silnice (z mostu), takže jej uvidíte i když jen projíždíte. Ale to by byla škoda. Auto můžete nechat na parkovišti cca 250 metrů od začátku turistické trasy. Druhé parkoviště, které je výrazně menší, najdete po pravé straně hned za mostem (pokud jedete směrem na Bovec). Obě parkoviště jsou zdarma.

K samotnému vodopádu se nedostanete, není to schůdné. Museli byste mít neopren a horolezecké vybavení. Proto se chodí jen na vyhlídku, která je vzdálena cca 700 metrů od vodopádu. Cesta začíná u mostu a je pohodlná. Projdete nejprve podél řečiště a pak stoupáním lesem až k vyhlídce. Cesta vám zabere cca 15 až 20 minut. Pokud si troufáte, můžete pokračovat po dalších cestičkách ještě vzhůru, ale tyhle cesty už nejsou zabezpečeny a s dětmi bych je moc nedoporučoval.

Vodopád Peričnik

Další výjimečný vodopád, který by určitě neměl ujít vaší pozornosti, je Peričnik. Najdete ho cca 5 km jihozápadně od městečka Mojstrana na severním okraji Triglavského národního parku. Tvoří ho dva vodopády, horní, který je nižší a má 16 metrů a nižší, který má 52 metrů. Nejzajímavější na něm není jeho mohutnost, i když ta také není k zahození, ale to, že jde o obrovský skalní převis, takže vodopád můžete obejít ze všech stran. Není moc vodopádů, které takto můžete obejít.

Pokud se do této oblasti chystáte v zimě, čeká vás pravděpodobně další úchvatná podívaná v podobě množství rampouchů. Nicméně projít pod vodopádem kolem dokola už asi nebude úplně možné z důvodu ledu, který pokryje celou trasu pod převisem.

Parkování a přístup k vodopádu Peričnik

Vodopád samotný lze vidět i ze silnice, ale byla by škoda se k němu nevydat přímo. Nejbližší parkoviště je na silnici kousek od vodopádu. Ke spodnímu vodopádu se můžete vydat buď nejkratší západní trasou (cca 350 metrů s převýšením 70 metrů), nebo východní o délce cca 450 metrů a převýšením 80 metrů. Nebo to můžete udělat jako my a udělat si okruh. Pokud se vydáte východní stezkou, narazíte ještě na jednu spodní vyhlídku na vodopád, která také stojí za to.

Pokud máte rádi procházky mohu vám doporučit nechat auto přímo v městečku Mojstrana, prohlédnout si místní horské muzeum a dále pokračovat turistickou stezkou podél říčky Triglavska Bistrica a kochat se nádhernou tyrkysovou modří této říčky. Takto jsme šli i my a tento výlet s námi bez obtíží zvládly i děti, jak o tom píšeme v článku o oblasti Kranjské Gory. Délka jedné trasy je cca 4,6 km s převýšením nějakých 220 metrů s tím, že cesta je pozvolná, náročnější je až závěrečný výstup od silnice k vodopádu.

Vodopád Savica

Jeden z nejznámějších vodopádů Slovinska. Nachází se v krásném údolí ledovcového původu kousek od Bohinjského jezera. Spolu s jezerem a výletem lanovkou na Vogel představuje nejnavštěvovanější „atrakci“ v této oblasti. Vodopád je vysoký 78 metrů a napájí jej voda stékající z vrcholků triglavských hor. Voda poté odtéká do Bohinjského jezera. Z vyhlídky u vodopádu je také krásný výhled na jezero a celé údolí, které na rozdíl od Bledu není zasaženo masivní hotelovou výstavbou. Zachovává si tak stále přírodní ráz.

Parkování a přístup k vodopádu Savica

Nejbližší parkoviště od vodopádu Savica je vzdálené cca 1 km a jde o parkoviště placené. Připravte si proto dostatek drobných, nikde v okolí totiž není jiná možnost parkování. Podél příjezdové cesty platí zákaz zastavení, protože silnice je úzká a projíždějí tudy i autobusy. Další možností je nechat auto až u stanice lanovky. Parkoviště v době naší návštěvy nebylo placené. Z něj je to pak k vodopádu zhruba 5 km . Totéž platí, pokud se ubytujete v kempu Bohinj Zlatorog.

Vstup na stezku vedoucí k vodopádu Savica je placený. Stojí 3 € pro dospělého, děti do 6 let neplatí. Pokud máte Julian Alp Card, máte vstup zdarma. Chcete-li zažít něco nevšedního, můžete vystoupat jinou cestou a podívat se na vodopád shora a následně pokračovat horskou túrou k Črno jezeru a pak až k dolině triglavských jezer.

BONUS Vodopád Govic

Pokud se v oblasti bohinjského jezera ocitnete v době opravdu silných dešťů, může se vám poštěstit na severním břehu jezera spatřit občasný vodopád Govic. Je to velmi vzácný jev, který prý trvá jen několik hodin. Jak je vidět na tomto videu, může jít o opravdu výjimečnou podívanou. Vodopád je součástí jeskynního systému Brezno pri Gamsovi glavici, který je přes 800 metrů hluboký a sahá hluboko pod úroveň hladiny Bohinjského jezera. Jeho ústí se nachází ve výšce 1650 m.n.m. na dohled od vrchu Pršivec.

Vodopád Kozjak

Tento skrytý klenot mezi slovinskými vodopády není tolik znám, ale jeho návštěvu si nenechte ujít. Jde o menší 15 metrů vysoký vodopád, ale tajemně ukrytý v úzké soutěsce, do které proniká světlo jen úzkou skulinou mezi skalami. Světlo tak vytváří nečekanou podívanou. Paprsky probleskují skrze smaragdově zelenou vodu a celkový zážitek z místa je opravdu magický.

Parkování a přístup k vodopádu Kozjak

Vodopád Kozjak se nachází kousek od městečka Kobarid v údolí řeky Soči. Parkovat můžete na placeném parkovišti na levém břehu Soči, nebo na travnatém nehlídaném parkovišti na pravém břehu. Pokud půjdete od neplaceného parkoviště, budete muset překonat řeku Soču přes vysutý řetězový most. Někoho může při přechodu po houpavé lávce přemoct závrať, ale třeba naše děti si přechod po lávce užívaly a snažily se houpat, co to šlo.

Přístup k vodopádu je placený 4 € pro dospělého a půlka za děti. O cestě k vodopádu jsme psali v našem článku o zajímavostech v okolí Bovce.

Vodopády Martuljek

Vydat se k vodopádům Martuljek je nejlepší z obce Gozd Martuljek, kde se také nachází vyhlášený kemp Špik. Jde o dva vodopády – spodní leží v nadmořské výšce 900 m.n.m a horní (slovinsky Zgornji) ve výšce cca 1280 m.n.m.

Spodní vodopád Martuljek má celkovou výšku cca 100 metrů, ale hlavní vodopád měří „jen“ 29 metrů. Říčka, která vodopád napájí, je poměrně vydatná, takže vodopád je majestátný a jeho dunění je slyšet už z dálky. Horní vodopád Martuljek se také skládá z několika stupňů a jediný plně viditelný je stupeň o celkové výšce 48 metrů, kde voda padá do tůně pod vodopádem. Oba vodopády stojí za návštěvu.  

Parkování a přístup k vodopádům Martuljek

Pokud jste ubytování v kempu Špik, nebo v nějakém penzionu v Gozd Martuljek, tak parkování máte vyřešeno. Pokud ne, můžete nechat auto na parkovišti vedle hotelu Triangel Boutique. Hned vedle parkoviště vede stezka a cyklostezka, po které se vydáte a na první odbočce odbočíte doleva a pokračujete lesem až k bylinkové zahrádce. Zde máte možnost jít dvěma směry. Oběma se k vodopádu dostanete, ale lepší je odbočit doleva. Po cestě potkáte několik umělých vodopádů/kaskád, projdete krásným údolím říčky Martuljška Bistrica a pak budete stoupat až k mostu, ze kterého je výhled na spodní vodopád. Následně musíte vystoupat prudkou stezkou až na cestu vysoko nad údolím říčky. A odtud se můžete vydat buď dál k hornímu vodopádu, nebo můžete začít klesat zpět k parkovišti. Uděláte si tak pěkný okruh cca 5 km dlouhý.

Závěr

Navštívili jste některý z uvedených vodopádů? A který slovinský vodopád se vám líbí nejvíce? Na to, o jak maličkou zemi jde, se ve Slovinsku ukrývá poklad v podobě nádherných vodopádů, jezer, hor, jeskyní a dalších přírodních zajímavostí. Pokud jste ve Slovinsku ještě nebyli, určitě neváhejte. Věřím, že vás tato země nadchne stejně jako nás.

O Veliké Planině

Velika Planina je náhorní plošina v Kamenicko-savojských Alpách, kde si dnes můžete užívat výlety mezi kravami a salašemi a zakoupit místní produkty. Je to jedno z mála míst ve Slovinsku, kde přetrvává stará pastevecká tradice. Krávy se pasou volně a rodiny pastýřů zde žijí dlouhodobě. 

Na planině stojí celkem 202 salaší, přičemž další se už stavět nesmí. Většina z nich slouží pastevcům, ale některé nabízejí luxusní ubytování turistům. Téměř v každé salaší můžete koupit lokální tvaroh, mléko, sýr a další tradiční pokrmy. Velká planina už několik desítek let vzdoruje masivnímu turismu a zachovává si tradiční pastevectví. 

Jak se na Velikou Planinu dostat?

Velika Planina je velmi snadno dostupná z parkoviště v údolí Kamnišké Bistrce. Parkoviště je zdarma. První kabinková lanovka vás velmi pohodlně dopraví přes první strmý úsek a vysadí vás pod planinou. Odtud můžete pokračovat pěšky nebo se vyvézt sedačkovou lanovkou až nahoru.

Lístek na lanovku zakoupíte na místě. Děti do 6 let včetně, mají jízdné zdarma. Od 6 let stoji zpáteční 12 € a 21 € pro dospělé. Nebo si za 50 € můžete koupit rodinnou jízdenku. Aktuální ceník a informace o lanovkách naleznete zde.

Co vidět na Veliké Planině?

Hned u výstupu z lanovky vás vede cesta na Gradišce. Odkud je nádherný výhled a zároveň je to nejvyšší vrchol Veliké Planiny. Odtud už vede cestička dolů k salaším. Budete si tu připadat jako v pohádce. A pokud vás přepadne hlad neváhejte a ochutnejte něco z místních produktů. My jsme si koupili tradiční pastevecký sýr. Celý velký bochánek stál 10 €. Paní říkala, že vydrží několik týdnů, ale u nás už druhý den nezbylo nic. Dětem velmi chutnal.

Prozkoumejte i kapli Marie Sněžné, od které je krásný výhled na celou osadu salaší. Sejít můžete i na Malou Planinu a stejnou cestou se zase vrátit nahoru. Na konci planiny je ještě odbočka k jeskyni Vetrnica. Tedy k rokli, kde možná i v létě najdete sníh. My jsme tam po celém dni chození už nešli. Snad nám to vyjde někdy příště.

Doporučuju si na Velkou Planinu vyhradit celý den a zastavit se a kochat se výhledy, které jsou opravdu dechberoucí. Spolu s výhledy na salaše si tu opravdu připadáte jak v ráji. Mě osobně tedy Veliká Planina opravdu okouzlila a je to pro mě jedno z nejkrásnějších míst Slovinska. Navíc díky lanovce snadno dostupné i s dětmi. Naše děti hodně bavilo salaše počítat a tipovat, ve které asi žije kápo. 

The best of Velika Planina:

• Podle našeho osmiletého syna: jízda lanovkou, sýr, salaše a krávy
• Podle našeho šestiletého syna: lanovka, sýr a krávy
• Podle Dity: Salaše, výhledy na Kamenicko-savojské Alpy
• Podle Honzy: Výhledy do kraje, salaše, sýr

Slevová karta pro oblast Bohinjského jezera

Pokud budete v oblasti Bohinj ubytováni, doporučuju zakoupení slevové karty, kde máte kromě vstupů na nejznámější místa také parkování okolo Bohinského jezera zdarma (s výjimkou vodopádu Savica). Děti do 6 let mají kartičku zdarma a při zakoupení 1 dospělácké máte druhou pro dítě do 14 let zdarma. Někteří ubytovatelé nabízejí slevovou kartu Bohinj Card už v baličku společně s ubytováním.

Vodopád Grmečica

Vodopád Grmečica je o něco méně profláklý než Savica, nebo třeba Virje v Bovci. Má krásné průzračné jezírko. Není to turisticky exponované místo. Bohužel, v době naší návštěvy bylo sucho a vodopád tedy nebyl. A u vodopádu zrovna pracovali lesníci a vyklízeli vyvrácené stromy po nějaké vichřici. Jezírko pod vodopádem bylo tedy plné větví a listí. Jak vypadá ve své plné kráse se můžete podívat na Googlu. Ale úplně zbytečný výlet to nebyl, kluky dost zajímalo, jak traktory odtáhnou kmeny stromů a všechny věci okolo; do Grmečiče také chodí lidé za canoyingem, takže jsme je všechny viděli pěkně v akci.

Dostat se k tomuto vodopádu můžete nejlépe, když pojedete na parkoviště poblíž vesničky Nomej. Navigace vás povede prašnou cestou a železničním podjezdem s velmi nízkou výškou. Pokud máte dodávku nebo vyšší auto, raději jej nechte u vlakového nádraží a dojděte kus pěšky.

Od parkoviště je to pár kroků k mostu přes řeku Sava Bohinjka s nádhernou křišťálově čistou vodou; za mostem zatočíte doprava a po pár minutách dorazíte až k vodopádu. Kromě pohledu zespodu si můžete užít i výhled do rozsedlin nad vodopádem. A to když si vystoupáte po stezce, která vás vyvede až na můstek nad vodopádem. Ale pozor na děti, určitě se vyplatí malé děti raději nechat dole, nebo je pečlivě hlídat.

Soutěska Korita Mostnice

Soutěska Korita Mostnice se nachází v Triglavském národním parku a  je přístupná z vesničky Stará Fužina. Na konci vesnice je parkoviště, od dubna do října se tu platí za parkování 3 €. Soutěska není sjízdná s kočárkem, proto si pro děti vezměte nosítko. V zimě se návštěva soutěsky nedoporučuje.

Od parkoviště hned začíná botanická zahrada a naše děti moc bavilo hledat cedulky s názvy rostlinek, stromů a keřů. Společně jsme je četli a překládali. Botanická zahrada vede až k prvnímu mostu, tzv Ďáblův nebo Čertův most. O kousek dál je Urščov most, kde už se platí vstupné 3 € za dospělého a 1,50 € za děti od 7 let. Pozor, berou zde pouze hotovost, kartou platit nelze. Aktuální ceník zde.

Značená turistická stezka vede po lesní cestě podél říčky Mostnice, která si zde po tisíce let hloubí koryto. A vytváří tak spoustu roztodivných skalních útvarů, z nichž nejznámější je tzv. Slonček čili slon. Díky mostům můžete soutěsku obdivovat z obou stran. Skalní koryto je místy až 20 metrů hluboké. Na několika místech je i přístup přímo k řece, která je sice, jak je už ve Slovinsku zvykem, ledová, ale v horkém letním dni je příjemným osvěžením.

S dětmi jsou tyto zastávky a hraní v řece velmi vítaným zpestřením cesty. Dojít se dá až k vodopádům Mostnice přes nádhernou planinu Voje, což je okruh 10 km. Tam jsme se však tentokrát s dětmi nevydali i vzhledem k panujícím tropickým teplotám. Došli jsme na Koču na Vojah, kde jsme si dali oběd. K chatě je to cca 5 km okruh.  Děti se osvěžily u vodního korýtka a proběhly po hřišti; po druhé straně soutěsky jsme šli zpět k parkovišti. Můžete jít i jen ke Slonovi, což je cca 3 km okruh.

Planina Zajamniki

Nedaleko rušných turistickým míst Bohinjského a Bledského jezera se nachází nádherná Planina Zajamniki ve výšce cca 1300 m.n.m. Žádná turisticka značka sem nevede, nebo alespoň jsme si žádné nevšimli. Dostat se k Planině Zajamniki je možné pěšky nejlépe z Rudno polje, kde je velký sportovní areál a parkoviště. Ale je potřeba pečlivě sledovat cestu a včas odbočit ze značené cesty na pěšinu, která vás dovede až k Planině. Je to cca 4,5 km. Nebo můžete jet autem až téměř k Planině. Zde pozor na navigaci, může být dost zmatená. My jsme cestou dost bloudili a už jsme měli chuť to vzdát. Nejlepší bude dát do navigace přímo souřadnice 46.3122556N, 13.9373361E.

My jsme se tentokrát rozhodl s dětmi více se přiblížit autem, vzhledem k tomu, že jsem byli čerstvě po přechodu hor. Autem se dá dojet víceméně až přímo k planině, ovšem vede tam velmi úzká horská silnička a poslední úsek je po štěrkové cestě.

Planina Zajamniki vám nabídne úžasné výhledy, za jasného počasí můžete odtud viděti i Triglav. A taky tu najdete klid od rušných turistických míst, pravděpodobně tu moc turistů nepotkáte. Vyplatí se posedět a pokochat se nádhernými výhledy. Volně se zde pasou krávy a dostanete se k nim opravdu velmi blízko. Tady máte pocit, že se opravdu zastavil čas. V jedné ze salaší je možné koupit tradiční sýr a kyselé mléko, takže hotovost se vám bude hodit.

Ribčev Laz

Skoro každý den po výletě jsme odpoledne trávili v městečku Ribčev Laz. Zde jsme zaparkovali u Mercatoru, kde je cena 1,5 € za hodinu. A vydali se k našemu oblíbenému stánku na zmrzlinu. Stánky jsou tu dva, ale my jsme si už při první návštěvě velmi oblíbili Pri Cukiju, jeden opravdu velký kopeček zmrzliny stojí 1,3 € a vybrat si můžete z několika příchutí. Všechny, co jsme ochutnali, byly moc dobré. A potom jsme šli s dětmi na jednu z několika místních pláží. Voda je zde opravdu křišťálově čistá, ryby můžete vidět plavat už u břehu. Pláže zde mají pozvolný vstup do jezera a ty výhledy se prostě nikdy neokoukají. 

Závěr

Bohinske jezero je prostě ideální destinace pro aktivní rodiny s dětmi. Navíc v létě se v jezeře dá i vykoupat. Pokud vyrazíte mimo sezonu, je tato destinace více klidná a bez turistů, ale počítejte s tím, že voda bude hodně studená a na vodní radovánky zapomeňte. V hlavní sezoně je turistů více, ale pořád ne tolik jako u sousedního jezera Bled. I v hlavní sezoně se dají u jezera najít plážičky, kde budete skoro sami a také místa v horách na výlety, kam tolik turistů nechodí. Bohinské jezero rozhodně stojí za to s dětmi objevit.

The Best of Bohinjské  jezero:

• Dle našeho osmiletého syna: plážičky a koupání v jezeře, planina Zajamniki a samozřejmě zmrzlina
• Dle našeho šestiletého syna: koupání, krávy na planině Zajamniki, hledání cedulek v botanické zahradě a zmrzlina
• Dle mě: Jezero a výhledy i napodruhé to prostě byla naprostá pecka, která neomrzí; planina Zajamnniki a výhled na Triglav, zrmzka
• Dle Honzy: soutěska Mostnica, soutěsky nad vodopádem Grmečica, výhledy z Planiny Zajamniki, ale nádherné je tu všechno

Poprvé jsme zde byli v létě 2020, v době proticovidových opatření. To se projevilo tím, že turistů bylo o něco méně. Ale i přesto bylo znát, že jsme na turisticky velmi exponovaném místě. Bledské jezero, ač je ledovcového původu, se řadí k nejteplejším alpským jezerům. To je dáno termálními prameny, které ústí do jezera, takže letní koupačka v jezeře určitě stojí za to. Zvláště ve Slovinsku, kde jsou ostatní jezera poměrně ledová.

Kde se jezero Bled nachází

Bled se nachází v severozápadní části Slovinska. Z hlavního města Lublaně je to sem cca 40 min autem. Jezdí sem i často autobusy, nebo zájezdy. Řekl bych, že je to takový Český Krumlov Slovinska. Dá se sem dostat i vlakem, ale cesta je komplikovanější a mnohem delší, než autobusy.

Parkování v Bledu – protočí se vám panenky

Připravte se na to, že za parkování u Bledského jezera tvrdě zaplatíte. Záleží sice kde přesně parkujete. Na parkovišti u kempu Bled, v zátoce Velka Zaka, stojí parkování neuvěřitelných 6 € za hodinu. Ano, čtete správně, za hodinu. A není zde limit na den, takže pokud zde strávíte třeba pět hodin, tak dáte za parkování 30 €. Opravdu šílené.

Jenže toto parkoviště má několik výhod. Předně, je to jen pár kroků k pláži, která je jako jediná na celém Bledu ideální pro koupání s dětmi díky svému pozvolnému břehu. Podobných pláží na Bledu už moc nenajdete. A za další je to ideální výchozí místo pro procházku k vyhlídkám Malá a Velká Osojnica.

Další docela velké parkoviště je cca 650 metrů odtud u vlakového nádraží. Kde zaplatíte 10 € za den, ale platit se dá jen mincemi. Při cestě zpět počítejte s výšlapem do kopce.

Jestli vám nevadí ujít nějaký ten kilometr navíc, dá se najít i parkoviště, kde zaplatíte 1 € za hodinu (třeba parkoviště 2 naproti hřbitovu). Toto parkoviště je ale vhodné spíše pro návštěvu hradu a východní části Bledského jezera. Do centra je to dál.

Protože s malými dětmi se každý ušlý metr počítá, chtěli jsme být co nejblíže ke značené trase na Osojnici. A po náročném výšlapu jsme dětem dopřáli koupačku. Proto jsme se rozhodli, že zde i přes tu šílenou cenu zaparkujeme.

Kde se ubytovat v Bledu a okolí

Díky tomu, že jde o turisticky velmi oblíbené místo, je zde velké množství ubytování. Ať už v centru, kde převládají hotely, tak penziony v okolí, nebo kempy. Takže každý si najde to své ideální ubytování. Ubytování v centru patří k těm nejdražším. Nejlevnější ubytování pak je v kempech.

Co dělat u Bledu a v okolí (nejen) s dětmi

Výlet na Malou a Velkou Osojnici – pohádkové výhledy na jezero Bled

Značená cesta začíná kousek za kempem Bled. Jde o nenápadnou pěšinu, která se noří do lesa. Na začátku se hodně šlape do kopce, my jsme šli jako první na vyhlídku Ojstrica a teprve až potom na Velkou a pak Malou Osojnici. Cesta z opačného směru, tedy nejdříve na Malou Osojnici, je plná ostrých serpentin a hodně strmého stoupání. Směr, který jsme si vybrali my, tedy přes Ojstrici a až pak na Velkou a Malou Osojnici, mi přišla méně náročná, byť i ta byla do kopce. Celkově okruh měří cca 3,6 km s převýšením 270 metrů.

Od parkoviště na vyhlídku Ojstrica je to cca 800 m, ale s převýšením přes 110 metrů. Je dobré vyrazit brzy ráno. Díky tomu jsme byli na vyhlídce Ojstrice úplně sami. Později jsme viděli, že už tam bylo lidí jak na Václaváku. Na Velkou Osojnici je to pak další kilometr a převýšení dalších 160 metrů. Obě vyhlídky nabízejí nádherné pohledy na jezero, hrad a okolní hory. Dle některých je ale nejkrásnější výhled z Ojstrice, takže pokud se vám nechce šlapat až na Velkou Osojnici, můžete si ušetřit námahu.

Z Velké na Malou Osojnici je to nějakých 880 metrů, ale zde je vyhlídek několik, takže už cestou jich několik potkáte. Od poslední vyhlídky po cestě dolů nás čekalo ještě jedno velmi strmé schodiště, které by se asi lépe šlapalo nahoru. Tady doporučuju menší děti jistit, ale jinak je to jediný úsek, kde je potřeba dávat s menšími dětmi pozor. Nicméně s kočárkem tento úsek není sjízdný. Vezměte si raději nosítko.

Jako odměnu za náročný výstup můžete dětem dopřát koupání v Bledu. Dole u kempu Bled v zátoce Veliká Zaka je pláž s pozvolným vstupem do vody. Ideální tak akorát pro dětské cákačky a radovánky. Narozdíl od nedalekého jezera Bohinj se na Bledu smíte koupat pouze na vyznačených plážích. Další koupliště je pod skálou, na které stojí hrad. Zde najdete i tobogány a klouzačky. Ale vstup je zde 10 €. Pláž u kempu je volně přístupná.

Mapa výletu na Malou a Velkou Osojnici

https://mapy.cz/s/bezupenero

Soutěska Vintgar

Jde o patrně nejznámější soutěsku ve Slovinku. Stejně jako Bled je turisticky velmi exponovaná. My jsme přijeli brzy a nebylo ještě tolik narváno lidmi. Dokonce jsme uprostřed trasy soutěsky, v místě, kde jsou stoly a lavičky k posezení, posvačili úplně sami.

Vstup je 15 € za dospělého a 5 € za děti od 3 do 15 let (aktualizováno duben 2026). Doporučuji koupit si lístek dopředu online na stránkách soutěsky Vintgar. Mezi 10 až 15 hodinou si vstupenku na místě většinou už nekoupíte, protože počet vstupů je omezen a bývá vyprodán.

Za parkování na soukromém parkovišti přímo u vstupu do soutěsky si zaplatíte dalších 10 €. Případně můžete zaparkovat na oficiálním vzdálenějším parkovišti a využít shuttle bus. Parkování by mělo být v ceně vstupenky, ale nemáme ověřeno.

Od roku 2020 (díky pandemii) byl změněn provoz soutěsky z obousměrného na jednosměrnou. Vrátit zpět na parkoviště se  můžete buď přes Blejská Dobrava, což je 4,3 km, nebo přes Sveta Katerina, což je 5,7 km. My jsme s ohledem na děti zvolili tu kratší trasu, která je ale také tak trochu nudnější. Na cestě přes Sveta Katerina vás čekají další krásné vyhlídky na okolní krajinu. Poslední možností je zaplatit si transfer zpět, ke kterému se ale i tak musíte vyšplhat po nekonečných schodech.

Cesta soutěskou vede po bezpečných dřevěných mostech a chodnících. Různě se klikatí a překračuje řeku a poskytuje tak mnoho krásných průhledů. V ranním oparu, byla soutěska opravdu úchvatná. Trasa soutěskou vede mírně z kopce, takže je nenáročná. Po cca 1,5 km dojdete na konec až k vodopádu Šum. Poté váš ovšem čeká prudký výstup.

Cesta zpět k parkovišti byla pro naše děti nejnáročnější, a to hlavně proto, že jdete většinu cesty na přímém slunci. Cestou vystoupáte téměř dvě stě výškových metrů a celá trasa cesty zpět je skoro 3 km. Mě osobně se s dětmi více líbila Tolminská soutěska, neboť tam byly malé plážičky a děti se mohly ochladit ve vodě.

Na cestu doporučuji pro děti dobré boty anebo trekové sandálky. V soutěsce je vlhko a kluzko a může se vám hodit i mikina nebo větrovka. Kočárek nechte v autě a vezměte si radši nosítko.

Soutěska Pokljuška

Zhruba 5 km autem od soutěsky Vintgar se nachází další zajímavá soutěska, která není turisticky tolik navštěvovaná jako Vintgar. Jmenuje se soutěska Pokljuška. Za tip děkujeme Tereze Kouřilové.

Najdete ji zhruba kilometr od obce Krnica, což je čtvrt hodiny autem z centra Bledu.

Výchozím bodem je parkoviště, na které se dostanete tak, že v obci Krnica odbočíte u autobusové točny doprava (platí pro směr příjezdu od Bledu) na úzkou cestu mezi domy a zhruba jeden kilometr touto cestou pojedete až k parkovišti pod soutěskou.

Pokljuškou neprotéká žádná řeka ani potok, ale nabízí jiné zajímavé průhledy a „atrakce“. Především jde o obří průchozí jeskyni Pokljuška luknja. Je plná děr a naše děti zde objevily různé chodbičky, kterými se dostaly na různá místa v jeskyni. Moc je to bavilo. Jen je potřeba děti hlídat. Jeskyně se nachází v prudkém kopci, tak v případě pádu by to nemuselo dopadnout dobře.

Celý okruh je dlouhý cca 3,5 km s převýšením cca 270 metrů. Od parkoviště vede cca 800 metrů dlouhá cesta do mírného, ale táhlého stoupání k rozcestníku pod jeskyní. Vydat se můžete oběma směry. Cesta je místy kamenitá a místy se musí přelézat kmeny popadaných stromů. Takže na kočárek zde zapomeňte a raději si vezměte nosítko.

Vstup do soutěsky je stejně jako parkoviště zdarma. My se od rozcestníku pod jeskyní vydali doleva po úbočí skály a po chvilce jsme byli pod Přírodním mostem – „Naravni Most“ (něco jako Pravčická brána, ale v menším a ve vápencovém masivu). Po chvilce stoupání jsme se ocitli na „náměstíčku“, na kterém se zhruba v deseti metrové výšce nachází ochoz s názvem Galerie, kterou se dostanete do úzké rozsedliny a za ní je další prostranství plné kapradí a stromů. Je to skoro jako cesta do středu země. Už chyběli jen dinosauři.

Po této cestě pak můžete pokračovat až k rozcestníku, který vás navede na stoupající cestu k usedlosti Figovec a pak dolů do jeskyně, kterou sestoupíte až k rozcestníku pod jeskyní, u kterého jste začali. My jsme se ale vrátili zpět po galerii a k jeskyni vystoupali odspodu. Naše děti se zde vyřádily a byly maximálně spokojené.

Pokud raději vyhledáváte místa, kde je méně turistů a kde si můžete užít chvilku klidu v přírodě, tak soutěsku Pokljuška doporučuji. Navíc ušetříte za parkování a za vstup.

Bledský hrad/ Blejski grad

Na 130 metrů vysoké skále nad jezerem Bled se nachází Bledský hrad. Je nepřehlédnutelnou dominantou na téměř každé fotografii Bledu. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1011, ale již dříve zde bylo římské osídlení a od 6. století zde pobývali Slované. Hrad patřil ve vrcholném středověku pod správu Brixenských biskupů. Zajímavostí je, že byl dvakrát poškozen zemětřesením, a to 1511 a 1690, kdy byla přestavěna také kaple. Poslední rekonstrukce proběhla v 50. letech 20. století.

Vstup na hrad je 19 € za dospělého, 7 € za dítě a 11,50 € za studenta. Děti do 6 let mají vstup zdarma. Jedno dítě do 14 let v doprovodu dvou dospělých je zdarma. Vstupenky na Bledský hrad se dají koupit buď on-line, nebo přímo na místě. K hradu se můžete dostat buď autem a zaparkovat na placeném parkovišti přímo pod hradem, nebo pěšky, strmou cestou plnou schodů, která začíná naproti koupališti přímo pod hradem. Případně pár schodů ušetříte, pokud vyrazíte od kostela Sveti Martin.

Hrad má několik výškových úrovní. Na spodním nádvoří se nachází tiskařská dílna, kavárna s krásným výhledem na jezero a okolní kopce. Ale také vinný sklípek a vstup na hradební ochoz a panoramatická krajina v kruhové věži. Děti také ocení „včelín“ s množstvím dobrot vyrobených z medu.

Na horním nádvoří je restaurace, kaple, obchůdek, kovárna a především muzeum. To vypráví příběh Bledského jezera od vzniku v době ledové a přes pravěk, středověk až do dnes. Je zde velká část věnována archeologii. Je otázkou, jak moc to bude vaše děti bavit. Myslím, že se více zabaví v tiskárně, nebo na ochozu.

Do mobilu si můžete stáhnout i audioprůvodce po hradu, a dokonce je i v češtině.

Ostrov Bled

V Bledském jezeře je jediný ostrov. Nachází se na něm kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dle legendy se každému, kdo na zvon zazvoní splní přání. K tomu zvonu se také váže legenda. Okolo roku 1500 vládl na Bledu Hartman Kreigh, který byl velice krutým pánem. Tak se stalo, že jednoho dne Kreigh zmizel a nikdo ho už nikdy nenašel. Možná jej zabili banditi, možná poddaní, které tak týral.

Jeho manželka Polixena po něm velice truchlila. Na své poddané byla také velice tvrdá. Z bohatství, které nashromáždila nechala odlít zvon pro kapli na ostrově na památku svého muže. Při převozu se však rozpoutala bouře a loď potopila i se zvonem. Za bouřlivých nocí se prý zvon stále ozývá z hlubin jezera. Polyxena po této události odešla do kláštera do Říma. Když si papež vyslechl její smutný příběh, nechal odlít nový zvon a poslat jej na ostrov.

Na Bledský ostrov se můžete vydat několika způsoby. Nejtradičnější je tzv. Pletna, což je dřevěný člun se stříškou a tzv. Pletnář loď pohání ve stoje vesly. Zpáteční plavba vás vyjde na 20 € za osobou a 10 € za dítě od 4 do 12 let. Stanoviště lodí naleznete na hlavní promenádě u jezera.

Můžete vyrazit i linkovou turistickou lodí, to stojí o něco méně – 16 € za osobu, 8 € za dítě (4-12 let). Stanoviště najdete také na hlavní promenádě. Loď jezdí v hlavní sezoně od 10 hodin do 17, odjezd je každou celou hodinu z hlavní promenády.

Poslední možností je půjčit si veslici či paddleboard a dopravit se na ostrov vlastními silami. Cena za pronájem začíná na 25 € za hodinu.

Turistický vláček okolo Bledu

Zajímavou atrakcí pro děti může být turistický autovláček. Jezdí kolem jezera, takže si můžete prohlédnout celé jezero a vyvarovat se řečí jako „mě bolí nožičky“ apod. Okruh okolo jezera je dlouhý necelých 10 km. Využít jej můžete od června do září. Jezdí každých 45 minut. Kolem jezera se nachází 8 zastávek. Cena je 7 € pro dospělé a 5 € pro děti.

Kam na pravou kremšnitu, neboli kremnou rezinu

Co by to bylo za návštěvu Bledského jezera bez ochutnání zdejšího vyhlášeného dezertu kremšnity, neboli Blejska kremna rezina. Tu tam nabízejí doslova na každém kroku, vychutnat si jí můžete i v kavárně s výhledem na Bled. My jsme ale s dětmi zvolili vyhlášenou cukrárnu Zima (Sladisčarna Zima). A stálo to opravdu za to. Kremšnita stála 4 € a byla opravdu luxusní, mnohem lepší než v některých kavárnách přímo u jezera. Navíc u Zimy s malými návštěvníky počítají. Našim dětem se nejvíc líbilo točité schodiště, které vede na toaletu.  Tahle cukrárna rozhodně stojí za návštěvu. Náš mladší syn kremšnitu moc nemusí, tak si vybral jogurtovo-jahodový dortík a byl také výborný.

Závěr

Jezero Bled a okolí je opravdu nádherné místo, které stojí za návštěvu. Bohužel, díky tomu je turisticky velice vytíženo. Pokud máte raději klidnější místa, raději se Bledu v hlavní turistické sezoně vyhněte. Ale i v rámci Bledu se dají najít místa, která jsou méně navštěvovaná. Případně je dobré si přivstat a vychutnat si jezero Bled ráno téměř bez lidí. Na co je potřeba se připravit, je drahota, ať už jde o parkování, kavárny, restaurace a další, což se v takové lokalitě dá očekávat. I z tohoto důvodu jsme plavbu lodí na ostrov ani jízdu turistickým vláčkem už nezvládli. Tak snad to vyjde někdy příště.

The Best of Jezero Bled

• The best of Bled dle našeho osmiletého syna: vyhlídka na jezero Bled, koupaní v jezeře a kremšnita
• The best of Bled dle našeho šestiletého syna: koupání v jezeře, Výhled z vyhlídky
• The best of Bled dle mě: výhled na jezero z vyhlídky, kremšnita
• The best of Bled dle Honzy: výhled na jezero Bled z vyhlídky Oistrica, Bledský hrad, kremšnita

Přípravy na přechod hor s dětmi

S dětmi doporučují jít trasu z rozcestí planiny Blato a Vogar a ideálně se nechat vyvézt turistickým autobusem až k rozcestí. Ušetříte tím hodně výškových metrů. Od zastávky je to cca 600 metru po asfaltové cestě k začátku turistické trasy. K chatě u Triglavských jezer je to necelých 9 km a celkové převýšení je cca 740 metrů. Určitě s dětmi nedoporučují jít od Savice nahoru, kde je převýšení více než 1000 metrů.

Než jsme vyrazili, četla jsem snad stovky článků a blogových příspěvků o treku k Triglavským jezerům s dětmi. Jedni říkali, že je to úplně jednoduché, jiní, že je to strašně těžké. Dle mě záleží jak staré a zdatné máte děti. Náš osmiletý to ušel v pohodě, pro šestiletého to bylo tak akorát. Kdyby to bylo o kilometr kratší bylo by to lepší.

Následně jsem on-line zarezervovala chaty, kde jsme plánovali spát. Koupily jsme si vložky do spacáků, ve kterých se spí na chatách. Pokud ji nebudete mít, zaplatíte si ještě 5 € za osobu, za jednorázové povlečení. Spacáky se na chaty nosit nesmí. Dále jsme pořídili kvalitní papírovou mapu s vyznačenými cestami a trekové hole. Měli jsme se s sebou dvě dehydratována jídla k večeři a spoustu svačinek, energetické tyčinky, ovoce a zeleninu; dále funkční oblečení, pláštěnky a větrovky. Starší syn si nesl komplet vše v batohu, mladší si nesl jen pití a nějaké oblečení. Co bych si vzala příště jsou nějaké bačkory, žabky, sandálky na chození v chatě. Protože v pohorkách se tam nesmí.

Brali jsme s sebou pexeso, kluci pár malých autíček a plyšáka na spaní. Něco na zabavení děti na chatě se určitě hodí. Já a Honza jsme nesli každý 3 litry vody a kluci svoje malé lahve 0,5 litru. Voda se dala do čerpat jen u chaty Koča na Planini pri Jezeru a pak až u chaty u Sedmero jezer. Cestou jsme na žádné prameny nenarazili.

Na chatách máte možnost zaplatit si i polopenzi. Děti do 7 let v doprovodu rodičů za spaní neplatí. V oblasti Bohinj jezdí spousta autobusů, za některé se platí, jiné jsou turistické a zdarma. Každopádně, pokud budete v oblasti Bohinjskeho jezera přespávat dvě a více nocí a plánujete navštívit i nějaká další turistická místa s placeným vstupem, doporučuji pořídit si slevovou kartu Bohinj. Ta vám zajistí i parkování zdarma na parkovištích okolo Bohinjského jezera, tedy kromě parkování u Savice.

Cesta k horské chatě Koča pri Triglavskih jezerih

První noc jsme přespali v Hostelu pod Vogelom.  Druhý den ráno jsme se přesunuli běžným placeným autobusem do Ribčev Laz na zastávku stejného jména. Tam jsme v 8 hodin přestoupili do bezplatného turistického autobusu. Tedy autobusu, spíše dodávky, a vyrazili do zastávky Vogar Blato. Díky tomu jsme ušetřili více než 600 výškových metrů. Můžete sem vyjet i autem, ale počítejte s poplatkem 12 € za vjezd a parkování podél cesty a tím, že se budete muset vracet stejnou cestu k autu.

První úsek k chatě Koča na Planini pri Jezeru je nejvíc strmý a nastoupáte nejvíc výškových metrů. Na to jsem kluky připravila předem. Překvapivě začátek byl pohodový a k chatě jsme se dostali velmi rychle (něco málo přes hodinu). Je zde nádherný výhled na jezero, okolní hory a pastviny. A taky množství kravských lejn, takže mezi nimi různě kličkujete. U chaty jsme si dali svačinku, sešli k jezeru pozorovat ryby a pak zase pokračovali dál.

Po dalším stoupání a něco přes hodinu jsme dorazili na Planinu Dedno Polje, což je nádherná pastvina plná salaší a pasoucích se krav, která velmi láká k zastavení. A tak jsme tu taky zastavili a posilnili se na další cestu. Překvapilo mě, že jsme zde skoro nikoho nepotkali. Na to, jak jsem četla, že je cesta frekventovaná a plná lidí, tak bylo téměř liduprázdno. Možná za to mohlo počasí, nebo skutečnost, že jsme šli před začátkem prázdnin.

Další zastávkou byla Planina Ovčarija, kde se cesta dělí. Vyrazit můžete přes hřeben Štapce, kde vystoupáte až do 1850 m.n.m, ale zato s nádherným výhledem na údolí Triglavských jezer. Nebo méně náročnější a trochu nudnější cestou, kdy horu obejdete. Časově jsou obě cesty podobné a zaberou okolo jedné hodiny.

Bohužel nám hory nedopřáli ani posvačit. Když jsme dorazili, ozval se první hrom přicházející bouřky. Krátce na to se spustil slejvák a nebylo kam se schovat. Rozhodli jsme se, že pres Štapce bohužel nepůjdeme. I když jsme šli bezpečnější cestou okolo hory, začali se kluci trochu bát bouřky. Hromy se mezi horskými masivy hrozivě odrážely a i když nás bouřka obešla, znělo to, jako kdyby byla přímo nad námi. Bouřilo nad námi skoro třičtvrtě hodiny, ale musím kluky pochválit, jak ten poslední úsek šlapali. Šlapali jsme všichni velmi rychle, slejvák to byl opravdu velký, takže jezírka a kaluže byly všude kolem nás. Boty jsme měli všichni úplně promáčené.

Poté, co jsme přišli k chatě, bylo po dešti a vysvitlo sluníčko. A tak jsme se vyhřívali, sušili oblečení (nebyli jsme jediní) a boty. Kluci si hráli s autíčky a déšť a strach byl vlastně docela rychle zapomenut.

Večeři jsme si uvařili v ešusu na malém turistickém vařiči, poněvadž kluci byli děsně zvědaví na to vaření s malým vařičem. Měli jsme penne s bolognese omáčkou od Adventure menu. Po té cestě nám všem bodlo.

Ráno jsme se probudili do slunečného dne, uvařili si kaši ke snídani a vydali se na průzkum jezírek a okolní krajiny. Je to tu opravdu nádherné a i kluci říkali, že to za to stálo. Byli jsme obklopeni horami všude okolo nás a do toho nádherná tyrkysově modrozelená barva jezírek. Jedinou vadou na kráse na další cestu byla skutečnost, že nám plně neuschly boty. Naštěstí jsem pro kluky s sebou měla čisté merino ponožky, takže to v nich zvládli. Nám boty uschly cestou na nohách.

Ceník chaty Koča pri Triglavskih jezerih najdete TADY. U chaty je možnost doplnit pitnou vodu. A taky si dát sprchu za 50 centů.

Cesta k druhé horské chatě Dom na Komni

Poté co jsme nasadili mokré boty a batohy, jsme vyšli vstříc k další chatě zvané Dom na Komni. Cesta je dlouhá něco málo přes 7 km. Oproti Chatě u Triglavských jezer je Dom na Komni o cca 200 výškových metrů níže. Ale cestou se často střídá stoupání a klesání. Tady musím říct, že cesta, ačkoliv nebyla moc do kopce, byla náročná v tom, že byla docela nudná a monotónní a dětem vadilo, že je dlouhá bez zajímavých zastávek. Nicméně, když děti konečně v dáli uviděly chatu, tak to zvládly, i když s připomínkami. V chatě je restaurace, kde mají nanuky. Hurá, mohla jsem jim je hned za odměnu koupit.

Ačkoliv cesta byla nudná, tak Dom na Komni nabízí úžasný výhled na Bohinjské jezero a z našeho pokoje jsme na něj měli výhled lepší než z kdejakého hotelu. Uvnitř chaty, ve společenské místnosti a jídelně zároveň, jsou k zapůjčení deskové hry. Zahráli jsme si člověče nezlob se, kluci pak drandili venku s autíčky. Cestou na pokoj také objevili „tajné“ dveře, které vedly do strojovny nákladní lanovky, která k chatě vede od Savice. To je samozřejmě nesmírně zajímalo.

Minus téhle chaty bylo, že měli problémy s vodou. Tudíž nebylo možné si dát sprchu a fungovala jen jedna jediná toaleta na celou chatu! Voda není pitná, takže jsme si na cestu ještě koupili 1,5 litrovou vodu za 4.50 €. Po cestě na chatu jsme narazili na pramen, ale bohužel vyschlý, takže ani zde nebylo možné doplnit vodu. Kluci taky namalovali svoje zážitky a orazítkovali si je místním razítkem, na což jsme v první chatě zapomněli.

Ceník a informace o chatě Dom na Komni TADY.

Třetí den sestup dolů k Savici

Třetí den nás čekal „jen“ sestup k Savici a Koče při Savici. Necelých 7 km z kopce s klesáním téměř 1200 výškových metů. Sestup byl bez problémů. Po cestě jsme narazili na malou jeskyni, kterou jsme nadšeně prozkoumali. Zhruba ve tři čtvrtině cesty, kdy už si děti začaly stěžovat, Honza na mapě spočítal kolik nám zbývá zákrut do cíle. A kluci šli dolů a počítali je, to je moc bavilo. Cestou jsme několikrát míjeli trasu lanovky a dokonce jsme měli štěstí, že zrovna jela, takže se kluci dočkali i toho, že ji viděli v akci. Dole na parkovišti jsme čekali necelou hodinu na autobus, který nás zavezl k našemu zaparkovanému autu.

Autobusy odtamtud, ale jezdí až od 1.7. Což jsme měli štěstí, že jsme zrovna 1.7. sešli dolů. Ještě jsme po cestě zastavili na rychlou koupačku v Bohinjském jezeře a v městečku Ribčev Laz, kde mají tu nejlepší zmrzlinu v okolí. Poté už jsme se přesunuli do kempu Šobec nedaleko jezera Bled, kde jsme odpočívali po náročné cestě, koupali se v biotopovém jezírku a podnikali další výlety do okolí. Ale o tom zase až příště.

Postřehy z přechodu Julských Alp s dětmi

Můj původní plán byl vystoupat na chatu u Triglavských jezer, přespat a druhý den zpět stejnou cestou. Na naléhání Honzy a dětí, kteří chtěli chaty aspoň dvě jsem trasu prodloužila. Příště bych už asi hodně zvážila, jestli není lepší přespat už na první chatě na Planina při Jezeru. Ke které je od rozcestí jen 2,8 km. Přišlo nám to málo. Ale s menšími dětmi bych tuhle variantu určitě doporučila. Dále doporučuji mít sebou dostatek vody. V létě se na prameny nedá spoléhat a jak jsme se přesvědčili, ani na chaty.

Na obou chatách se dalo platit kartou, ale i tak jsem měla sebou dostatek hotovosti, což také doporučuji, protože když vypadne internet, tak nemáte jak zaplatit. Cesta nebyla nějak extra náročná pro mě, ale pro kluky to bylo tak akorát. Jsou velmi pyšní na to, že to zvládli a chtějí zase někdy jít na horskou túru s přespáním na horské chatě.

K jídlu jsme sebou brali spoustu energetických tyčinek, pak pár jablek, okurky, nektarinky. Také kousek tradičního lovečáku, který ale dětem nechutnal. Zato salámové tyčinky z trvanlivého salámu jedly o sto šest. První den jsme měli s sebou i vajíčka natvrdo, hummus k zelenině a chléb, velmi se to hodilo k obědu. Ráno jsme si vařili ovesné kaše. Hodil se nám i hroznový cukr a pár oblíbených pamlsků pro děti.

Co se ale popsat nedá, jsou ty výhledy na jezera a hory. Ve skutečnosti je to ještě lepší než na fotkách. Takže tenhle výšlap opravdu stojí za to.

• The best of Triglav Lakes dle našeho osmiletého syna: spaní v chatě, výhled na hory, chození s hůlkami
  
• The best of Triglav Lakes dle našeho šestiletého syna: spaní v chatách, chození s hůlkami, nanuk na druhé chatě, svišť, kterého jsme cestou potkali a výhled na Bohinské jezero
  
• The best of Triglav Lakes dle mě: Dvojné jezero a výhled na hory, výhled na Bohinské jezero
  
• The best of Triglav Lakes dle Honzy. Výhled na Bohinjské jezero, údolí Triglavských jezer s okolními horami

Bonus – trasa na mapy.cz

Na mapy.cz si můžete prohlédnout celou naší cestu včetně výškového profilu. Najdete ji pod tímto odkazem https://mapy.cz/s/papapocufu.

Bydleli jsme už podruhé v kempu Liza a opět to tam bylo perfektní. Vice se o kempu Líza dozvíte v našem loňském článku. A protože jsme nestihli navštívit všechna místa, která se nám líbila, tak jsme to letos napravili.

Vodopád Kozjak

Nádherný, 15 metrů vysoký vodopád schovaný ve skále, ukrývá nevídanou podívanou. K vodopádu vede stezka dlouhá necelé 3 km. Počítáno tam i zpět. Stezka je nenáročná a zvládnou ji i malé děti. Akorát ke konci je třeba vylézt po skalních schodech, které jsou mokré a kluzké, ale s pomocí dospěláka to každé dítě zvládne. Pěšina vede krásnou přírodou a nabídne vám opravdu dechberoucí výhledy do okolí.

Parkoviště, od kterého se můžete k vodopádu vydat, leží v obci Drežnica, sledujte směrovky ke kempu Lazar. Zaparkovat můžete ne velké ploše pár metrů od kempu. Projdete cestou skrz kemp až se dostanete ke schodům a po nich sestoupáte k lanovému mostu přes Soču, který se krásně houpe. Druhá možnost parkování je na protějším břehu na parkovišti Kozjak a poté půjdete cestou proti proudu Soči. Vyhnete se tak lanovému mostu, pokud z nich máte strach.

Na vodopád Kozjak se platí vstupné. Za dospělého to jsou € 4 a za děti od 7 do 14 let € 2, děti do 7 let jsou zdarma. A pokud plánujete v údolí Soči zůstat déle a navštívit toho více, zvažte koupi karty The Julian alps pro oblast údolí Soči. Karta vám zajistí vstup do lanovky na Kanin (od roku 2024 mimo provoz), na vodopád Kozjak a do Tolminských soutěsek o kterých jsme psali minule. Zdarma se sní dostanete i do Kobaridského či Tolmínského muzeat a dalších. Získáte s ní také slevy na hromadnou dopravu.

Velká a mála Koryta Soči 

Soutěska „Velika korita Soče“ je opět kombinace nádherné smaragdové řeky Soči, lanových mostů a nádherného panorama hor všude okolo. Samotná soutěska je dlouhá 750 metrů a 15 metrů hluboká. Na jejím konci určitě potkáte vodáky, jak tu nasedají do kajaků či raftů. V létě zde otužilci skáčou do vody a koupou se v Soči, která má odhadem tak 10 °C. Naše děti to moc zaujalo a vydržely sledovat vodáky sjíždějící po skále do řeky několik desítek minut.

Velké parkoviště najdete právě na jejím konci, kde nastupují vodáci. Parkoviště je placené a nedá se platit jinak než mincemi, takže je potřeba si je dopředu zajistit. V okolí není kde rozměnit.

Celá soutěska se dá projít pěšinou po levém břehu řeky. Zhruba v půlce je lanový most vedoucí k malému parkovišti (neplacenému), kde je při troše štěstí také možné zaparkovat auto. I zde jsou moc krásné výhledy na řeku. Po pěšině můžete pokračovat dál proti proudu Soči až k Mala korita Soče. I ta jsou moc krásná, i když nejsou tak velká a divoká jako Velika korita. Jedna cesta je dlouhá přibližně 4 km a jde se většinou nenáročným terénem.

I u Malých koryt Soče se dá zaparkovat zdarma. Jsou zde i kempy, ve kterých se můžete ubytovat.

Kanin

LANOVKA MIMO PROVOZ – Lanovka na Kanin je od roku 2024 mimo provoz z důvodu špatného technického stavu. Existují plány na její obnovu, ale v tuto chvíli nejsou známy žádné podrobnosti.

Lanovkou na Kanin jsme jeli už loni. Letos jsme tam chtěli zas a vyšlápnout si ještě kousek výš nad sedlo, ale bylo opravdu hodně sněhu. Loni jsme tam byli také na začátku července a sněhu bylo minimum na téměř nedostupných místech. Letos byl sníh, k velkému nadšení našich dětí, hned u výstupu z lanovky. Děti se koulovaly, klouzaly, hrály ve sněhu a nakonec i bobovaly na podsedáku, který měly v batohu.

Vystoupali jsme opět do sedla pod Prestreljenikem, pokochali se výhledy. Děti si samozřejmě snědly svačinu a ještě chvíli jsme si užívali sněhu před sjezdem lanovkou zpět dolů. Lanovku si opravdu užijete, cesta trvá cca 40 minut, takže určitě doporučuji zajit s dětmi na toaletu před jízdou. A do lanovky si přibalte bonbóny, nebo lízátka. V některých úsecích lanovka klesá tak prudce, že mohu děti bolet uši.

Jezero Predil

Po cestě z Kaninu jsme se ještě zastavili u jezera Predil, které se nachází v Itálii, takže je potřeba překročit hranici přes Predilské sedlo. Jezero nás uchvátilo již loni, ale neměli jsme moc čas se u něj zdržet. Děti strašně toužily po tom půjčit šlapadla, která tam loni viděly, a tak jsme jim po všech těch túrách po horách, vodopádech atd., jejich přání splnili. Půjčení šlapadla stojí 8 € na 30 minut, nebo 14 € na hodinu. Nakonec jsme si šlapadlo půjčili na hodinu a jeli se podívat na druhou stranu jezera, odkud se naskytly opravdu dechberoucí výhledy na okolní hory.

Při průjezdu Predilským sedlem narazíte celkem na tři pevnosti z 19. století a jednu přímo u břehu predilského jezera, které měli chránit rakousko-uherskou hranici. O Batteria di Stella Predil, která se dnes nachází na italské straně, jsme psali v dřívějším článku. Na slovinské straně narazíte na velice dobře zachovalou pevnost Trdnjava Kluže a ruiny pevnosti Predil, kterou jsme navštívili letos.

Pevnost Predil byla postavena začátkem 19. století a hrála důležitou roli během válek proti Napoleonovi. V roce 1809 však dorazila francouzská armáda a nedokončenou a dostatečně nevybavenou pevnost dobila. Při bitvě padl i velitel Johann Hermann von Hermannsdorf, jehož pomník dnes uvidíte u spodní části pevnosti hned u silnice. Před polovinou 19. století bylo přistoupeno ke stavbě nové pevnosti, která nahradila původní pevnost.

Pevnost se skládá ze dvou části ze spodní, která uzavírala cestu, a horní částí, která poskytovala ubytování a dobrý výhled do okolí. Obě pevnosti byly v minulosti propojeny podzemní chodbou. Ale tu se nám nepodařilo najít a asi by to nebylo s dětmi úplně bezpečné. Celý areál je silně zarostlý náletovou vegetací a hrozí zde nebezpečí, že někam spadnete, nebo na vás něco spadne. Přesto výhledy z pevnosti jsou opravdu úchvatné.

Údolí Soči nás zkrátka nikdy neomrzí, impozantní smaragdová Soča vás vždy nadchne a okouzlí a s dětmi je tu stále co objevovat. A Bovec má opravdu jedinečnou atmosféru, kterou jinde ve Slovinsku nenajdete.

The best of Soča Valley

• Dle našeho sedmiletého syna: výlet lanovkou na Kanin a sníh, kemp Liza, pozorování kajakářů a hraní si v řece
• Dle našeho pětiletého syna: Výlet lanovkou a sníh, kemp Liza a stavění hrází v řece
• Dle Dity: Lanovkou na Kanin, úchvatné výhledy cestou na Kozjak a Kozjak samotný
• Dle Honzy: vodopád Kozjak a cesta k němu, pevnost Predil

Kde se ubytovat v Kransjké Goře

Kemp Špik Gozd Martuljek

Bydleli jsme v kempu Špik, ze kterého je opravdu úchvatný výhled na okolní hory. Jako bonus tady je dětské hřiště včetně čtyř dětských zip line. Přijeli jsme ve všední den, kdy byl kemp poloprázdný, takže jsme našli místo strategicky blízko hřiště. V kempu je také dětská koupelna se sprchou i vanou. Sociální zařízení i místnost, kde se dá umýt nádobí, přeprat prádlo apod. byly velmi čisté a několikrát denně kontrolovány. Vedle Kempu je hotel Špik, kam můžete jít do bazénu se slevou, pokud bydlíte v kempu. Ale to jsme ani neměli čas vyzkoušet. Kemp je opravdu moc příjemný. Noční klid jako všude jinde od 22. do 6. hodiny a je dodržován.

Co dělat v Kranjské Goře a okolí

Vodopády Martuljek

Přímo z kempu se můžete vydat na krátkou procházku k feratě Hladnik, kde je i menší vodopád. Je to asi kilometr. Tam jsme nebyli, protože jsme vyrazili na túru na opačnou stranu údolí k vodopádům Martuljek. Ke spodnímu vodopádu je to soutěskou potoka Martuljek přibližně 1,8 km s převýšením asi 90 metrů.

První úsek cesty podél říčky Martuljek až k umělým kaskádám zvládnete i s kočárkem. Ale další část cesty už není vhodná pro kočárky. Po cestě je potřeba překonat strmé stoupání, přeskočit potůček, přidržet se skály, přejít úzkou pěšinu se srázem a hlavně občas překonat sám sebe. Na konci vás ale čeká nádherný vodopád. Jeho celková výška je přibližně 100 metrů, ale hlavní vodopád je vysoký 29 metrů a na něj navazují další v kaskádách. Na rozdíl od ostatních slovinských vodopádů tenhle není tak frekventovaný. Po cestě jsme potkali jen tři malé skupinky turistů. Na mostě u vodopádu jsme byli úplně sami.

K hornímu vodopádu je to ještě 2,5 km a 560 výškových metrů, na konci je jištěná cesta via ferratta.  My jsme se rozhodli vzhledem k pozdnímu odpoledni a únavě dětí k hornímu vodopádu už nejít. Rozhodně doporučuji dobré uzavřené boty. Rozhodně ne trekové sandálky. Dále doporučuji jednoho dospělého na jedno dítě. Zvláště pokud jdete s menšími dětmi, abyste je mohli na těžších úsecích jistit. Naše děti ale na sebe byly opravdu pyšné a bylo vidět, že zase o nějaký ten kousek povyrostly.

Celý okruh vyjde na necelých 5 km. Při cestě se můžete zastavit v krásné bylinkové zahrádce, od které se můžete vydat buď soutěskou podél říčky, kterou jsme šli my, nebo strmou lesní cestou vzhůru nad vodopád, kterou jsme šli zpět. Doporučuji jít spíše soutěskou, stoupat nahoře úzkou pěšinou bylo určitě jednodušší než scházet dolů. Cesta soutěskou je nádherná, voda hučí a pění v peřejích a vzduch je příjemně chladně osvěžující, což oceníte především v horkém letním dni. Po cestě zpět u lesní cesty kousek před již zmíněnou bylinkovou zahrádkou jsme narazili na funkční zapálený milíř. Jde o ukázku tradiční výroby dřevěného uhlí. Takže děti zase viděly něco, co se dnes už jen tak nevidí.

Za mě je vodopád Martuljek jeden z nejkrásnějších, který jsem v Triglavském parku viděla. 

Vintranc a Bedančev Dom

Druhý den se nesl ve více odpočinkovém duchu. Vyvezli jsme se lanovkou Vitranc k Bedančev dom do 1.116 m.n.m. Lanovka Vitranc začíná v Krajnské Goře. Parkování pro osobní auta je přímo pod lanovkou a je zdarma. Obytná auta za poplatek.

Můžete si vybrat, jestli dolů pojedete bobovou dráhou, lanovkou anebo pěšky. Každopádně lístek na bobovou dráhu i lanovku se dá zakoupit pouze v dolní stanici lanovky, případně on-line na webu. V Bedančově domě se můžete občerstvit, kávou, pivkem, zmrzlinou, mají také sendviče či klobásy. Platit můžete kartou nebo hotově. Můžete zde posedět v lehátcích a kochat se výhledy na okolní kopce a celou Kranjskou goru.

Jsou zde dětská hřiště jako chaloupka či medvědí brloh, kde se vaše děti určitě vyřadí.  A taky si zde nezapomeňte vyzvednout hrací kartičky na dětskou pohádkovou stezku Orientation Park. Jako první dorazíte k lesnímu labyrintu a potom už na vás čeká pět pohádkových postaviček krásně vyřezaných ze dřeva. U každé z nich je kousek příběhu a také „děrovací razítko“ do hrací karty. Stezka je nenáročná, celá v lese ve stínu a naše dvě děti opravdu bavilo hledat a objevovat postavičky. Na závěr nás čekal sešup dolů na bobové dráze. Děti do 6 let řídí v doprovodu dospělé osoby, ale i ty starší mohou jet s rodičem. Náš sedmiletý ještě sám jet nechtěl, a tak se svezl dolů s Honzou. Boby mají brzdy a na dráze jsou cedule ke máte brzdit a zpomalit. 

Jezero Jasna

Odpoledne jsme si zajeli k jezeru Jasná. Tohle umělé vytvořené jezero, které na všech fotkách působí překrásně a liduprázdně, prázdné rozhodně nebylo. Díky restauracím a kavárnám na mě působilo spíše jako koupák v centru města. A tak mě vlastně ani moc nenadchlo. O koupání, rozhodně nemůže být ani řeč, jak už je ve Slovinsku zvykem, voda byla opravdu ledová. Nicméně, chladný vítr od jezera byl v horkém odpolední příjemně osvěžující.

Věřím, že kdybychom se sem dostali brzy ráno, atmosféra by byla docela jiná. To se nám, ale nikdo nepodařilo. Parkovat můžete buď na parkovišti přímo u jezera Jasná za 2 eura za hodinu nebo na parkovišti u sportovního parku Píšnica, které je naproti Best Western hotelu. Odtamtud dojdete za 20 minut nenáročnou procházkou podél říčky Píšnica až k jezeru. Ale vzhledem ke sportovnímu hřišti a přítomnosti řeky, která svádí k hrátkám s vodou v horkém letním dni, počítejte, že se zde s dětmi určitě zdržíte.

Planinské muzeum

Další den ráno jsme navštívili Planinské (neboli horské) muzeum v obci Mojstrana. Parkoviště je placené, ale pokud přijedete ráno, pravděpodobně najdete volné místo na malém parkovišti podél silnice cca 80 metrů od muzea, které je zdarma.

Rodinné vstupné je 19 EUR, což nám přišlo přehnané, neboť zas taková pecka to nebyla. Vstupné pro jednotlivé dospělé je 9 € a pro dítě 4,5 €. Před muzeem si můžete prohlédnout původní bivak průkopníků horské turistiky v Triglavu. I samotná budova muzea je architektonicky zajímavá.

Chválím za interaktivní prvky pro děti. Můžete se s 3D brýlemi podívat, jak to vypadá, když stojíte na vrcholu hory. Nebo si vyzkoušet, jaké to je, když vás chytne bouře v horách v bivaku. Do dřevěné chatky v muzeu vlezete a v momentě, kdy zavřete dveře, světla se zhasnou a začnou hřmít hromy a svítit blesky. Děti se dost bály, mě to přišlo jako nejlepší věc na celém muzeu.

Děti si mohly poskládat pyramidy z kamínku, složit puzzle apod. Různě po muzeu jsou rozmístěné obrazovky s interaktivními hrami. Jsou ve slovinštině a angličtině. Tohle ale naše kluky nebavilo. Víc je zaujal vrtulník vystavený v prostoru muzea. Pozorně a bez přerušování také shlédli asi 15minutový film o Triglavském národním parku, který byl v češtině, což bylo překvapení.

Celkově jde v podstatě o jednu větší místnost v patře, kinosál a menší místnost v přízemí a výstavní místnost ve sklepě. V muzeu si také můžete půjčit vybavení na feratu Mojstrana, ale ta rozhodně není pro děti.

Vodopád Peričník

Na severní straně Triglavského národního parku, v údolí Vrata, najdete jeden z nejúchvatnějších vodopádů Slovinska. Vodopád Peričnik je unikátní v tom, že ho můžete zezadu pod skalním převisem obejít. Já jsem teda něco tak ohromujícího a silného ještě neviděla. Můžete zajet autem přímo až k parkovišti pod vodopádem. Parkování stojí 2 EUR na hodinu. Nebo nechat auto v obci Mojstrana a odtud se vydat na 10kilometrový okruh pěšky, což jsme zvolili i my. 

Za placeným parkovištěm u Planinskeho muzea v obci Mojstrana vedou schody k lávce přes říčku a naleznete zde i informační tabuli. Mapu si můžete vyžádat v muzeu. My ji dostali zdarma. A odtud se vydáte cestou proti proudu Triglavské Bistrice údolím Vrata. Po cestě se tak můžete zchladit ledovou vodou z řeky a potůčků po cestě.

K samotnému vodopádu je potřeba ještě vystoupat do kopce. Ta podívána ovšem stojí za to. Majestátní 52 metů vysoký vodopád Peričnik můžete zezadu obejít a cítit tak jeho ohromnou sílu doslova u vlastních nohou. Doporučuji vzít si s sebou větrovky, nebo pláštěnky, hlavně v chladnějších jarních nebo podzimních dnech. Vodní tříšť pocítíte na vlastní kůži mnoho metrů od samotného vodopádu. Vodopády jsou tu vlastně dva, ten spodní má úctyhodných 52 metrů, ten horní 16 metrů a také ho můžete obejít zezadu, ale na ten už jsme s dětmi nešli, stezka není udržovaná, a tak jsme zůstali pouze u spodního. Za vodopádem vede vcelku úzká římsa, ale i malé děti to bez problémů zvládnou. Doporučuji dobré boty, cesta je mokrá od kapající vody. 

Přírodní památka Zelenci

Přírodní rezervace Zelenci určitě stojí za to vidět. Tahle maličká přírodní rezervace je tvořená soustavou jezírek ledovcového původu se smaragdově zelenou vodou a okolí je plné vzácné fauny a flory. Přímo v jezírku můžete vidět pstruhy a místní zajímavostí jsou tzv. podvodní vulkány. Je to opravdová oáza klidu a nádherných výhledu na okolní hory. Byli jsme zde v dopoledních hodinách. Přestože jsme pár turistů potkali, našla se chvilka, kdy jsme byli u jezírek úplně sami.

Zaparkovat můžete zdarma na dostatečně velkém parkovišti u silnice mezi obcemi Rateče a Podkoren. Je zde i restaurace a malé dětské hřiště, které vypadá jako zmenšenina vyhlídky na jezírka.

Údolí Planica – Tamar

Deset minut jízdy autem od přírodní rezervace Zelenci dorazíte do ledovcového údolí Tamar. Zde se nachází Nordic centre Planica, kde se konají mezinárodní závody ve skoku na lyžích.

Parkovat můžete přímo v Nordic centru, za 3 € na celý den. V areálu se nachází mnoho sportovního vyžití, například nejstrmější zip line světa dlouhá 556 metrů s převýšením 202 m.

Za tímto sportovním areálem začíná stezka krásným ledovcovým údolím Tamar s úchvatnými výhledy na okolní horské velikány. Cesta je pohodová, vhodná i pro sportovní kočárky. Túra k horské chatě Tamar má necelé 4 km a cestu zpříjemňují lavičky rozeseté různě po okolí a kůly s provrtanými otvory zacílené na jednotlivé vrcholky hor. A ta pravá krása přijde na závěr, až spatříte rozkvetlé alpské louky na planině u chaty. Děti zase byly nadšené z dětského hřiště a kakaa v restauraci. Na chatě si můžete dát jídlo i pití a platit můžete kartou i hotově. Kousek od chaty pramení řeka Sava Dolinka a to velice dramaticky jako vodopád, který vytéká přímo ze skály.

Pokud si chcete užít příjemnou a nenáročnou procházku přírodou a nepotkat moc lidí, tak údolí Tamar je určitě dobrou volbou. Podél stezky jsou informační tabule vysvětlující vznik údolí a přírodní zajímavosti v okolí. Výlet je doslova balzámem na duši.

Při cestě zpět k autu jsme v Nordic centru Planica pozorovali tréning skokanů na lyžích, což byl především pro kluky zážitek.

Restaurace Jožica

Na závěr přidáváme tip na výbornou restauraci v docházkové vzdálenosti od kempu Špik, kde jsme byli ubytovaní. Je to restaurace Jožica v obci Gozd Martuljek. Mají širokou nabídku jídel, ceny jsou normální a opravdu výborně zde vaří. Za večeři pro čtyřčlennou rodinu jsme zaplatili cca 60 EUR. A mají zde české pivo Kozla.

Závěr

Slovinsko je naprosto ideální destinace na dovolenou s dětmi. Už dávno neplatí, že je to Čechy opomíjená, spíše tranzitní země. Naopak v kempu jsem měla pocit, že je to tak trochu česká kolonie. Ale má to i nevýhody. Slovinsko je těžce návykové. Jak sem jednou zamíříte budete se chtít vracet znovu a znovu.

A co vy? Byli jste již v Kranjské Goře? A co se Vám zde líbilo nejvíce? Napište do komentáře.

The best of Kranjska Gora 

• Očima našeho sedmiletého syna: Výlet lanovkou, Vodopád Peričník, zip line v kempu Špik, pozorování kytek a bročku na louce v údoli Tamar
• Očima našeho pětiletého syna: Lanovka, bobová dráha, zip line v kempu Špik
• Podle mě: Údolí Tamar, vodopád Peričník a vodopád Martuljek
• Podle Honzy: Vodopád Peričnik, výlet na vodopád Martuljek, výhledy a pohoda v k Bedančev dom, údolí Tamar

Bovec je malinké outdoorové městečko v srdci Julských Alp, kterým protéká smaragdová řeka Soča. Přezdívá se mu také sluneční strana Alp a v době našeho pobytu se to potvrdilo do puntíku. Každý den byl prozářený sluncem. Celé údolí Soči vedoucí z Bovce je nádherné. Všude jsou visuté houpací mosty, smaragdově modrá a průzračná řeka plná kamínku a písku na hraní. K tomu parádní výhledy pro rodiče, co víc si přát.

Ačkoliv Bovec svými adrenalinovými aktivitami cílí spíše na dospěláky a rodiny se staršími dětmi, i rodinám s malými dětmi má co nabídnout. 

Kde jsme bydleli – kemp Liza

Bydleli jsme v naprosto úžasném kempu Liza. Velmi jej doporučuji. Zejména pokud máte menší děti. V kempu je dětské hřiště. K velké radosti našich dětí jsme dostali pitch hned vedle hřiště. Kemp je celkově velmi klidný, od 22 hodin je zde noční klid, ale nějakého nařizování není moc třeba. Všichni se zde chovali s respektem k ostatním.

Kemp je přímo u řeky Korytnice, která se o několik desítek metrů dál vlévá do Soči. Přímo z kempu vede visutý houpací most na turistickou cestu vedoucí k prameni Soči. Můžete také sejít dolů k řece, kde si naše děti hrály s kamínky, chladily se v řece apod. Řeka Korytnice je, jak jsme si již ve Slovinsku zvykli, velmi ledová, ale v parném letním dni je to vítané osvěžení.

Toalety a sprchy byly čisté, zdarma, bez žetonu a časového omezení. Mají tu i rodinné sprchy a toalety. K dispozici jsou i pračky za 3 eura za vyprání a také restaurace. V kempu má každý svůj pitch ke kterému si pohodlně zajede autem. Kromě zóny 5 která slouží zejména turistům, kteří přijdou v sezoně bez rezervace, případně pěším turistům. Pokud se ubytujete zde, musíte nechat auto na hlavním parkovišti a na místo spaní dojít pěšky. 

Největší bonus, alespoň pro mě, byly úžasné výhledy na hory. V sezoně je kemp dost plný, rezervaci proto určitě doporučuji.

Tipy kam s dětmi ve Slovinsku v okolí Bovce

Vodopád Boka

Vodopády, hory a křišťálově čisté řeky, tohle vše v okolí Bovce najdete. Jeden z největších vodopádů v okolí se nazývá Boka. Měří úctyhodných 106 metrů a je vidět už z mostu od hlavní silnice. Od parkoviště vede cesta na vyhlídku k vodopádům asi 15 minut, hravě jí zvládl i náš čtyřleťák. Dá se dojít i nahoru nad vodopád, ale pro malé děti tato cesta není moc vhodná. Vede po strmé stezce nad vysokými propastmi. Určitě doporučuji z vyhlídky nejít hned dolů, ale vylézt po pravé straně nahoru, kde vás krátká stezka, cca 5 minut, zavede na místo, odkud máte úžasný výhled na hory a údolí. Moc lidí tam nechodí, a tak jsme měli vyhlídku celou pro sebe. 

Vodopád Virje

Vodopád s jezírkem. Ačkoliv zde není dovoleno se koupat, tak se zde všichni koupou. Fakt je, že cedule, kde je zákaz, je dost malá a když přijdete k vodopádu v hlavní sezoně, jezírko pod vodopádem je plné koupajících se turistů. Tak abyste nebyli překvapení v případě pokutování. Slovinci jsou známí svými vysokými pokutami.  V létě vodopád není moc vydatný. Počítejte ale s tím, že toto místo je turisticky velmi exponované, zejména v horkých letních dnech. K vodopádu Virje, vede cesta od placeného parkoviště (5 eur za 2 hodiny) dolů z kopce, není moc náročná, nahoru je to už horší.

Šunikov vodní gaj

Tohle místo nás opravdu všechny nadchlo. Ačkoliv se nám tam zpočátku moc nechtělo, výletu jsme pak nelitovali. Narozdíl od všech profláklých soutěsek a vodopádů tady tolik turistu nenajdete. Parkoviště je tu malinké a zdarma, ale je brzy plné. Proto doporučuji vyrazit brzy ráno.

Cestičky v tomhle vodním háji vedou většinou ve stínu. Na spoustě míst se dá sejít k říčce a osvěžit se a pohrát si. Voda je tu, jako všude jinde, pěkně ledová, ale pitná. Pokud vám tedy vyschlo v hrdle, bez obav se můžete napít přímo z řečiště. Potok Šunik tu vytváří nádhernou scenerii plnou křišťálových vodopádu a zelenomodrých bazénků i velkých koryt.

Dětem ledová voda vůbec nevadila, bezstarostně si v ní hrály, zatímco my jsme obdivovali krásnou, nedotčenou přírodu. Říká se, že Šunikov vodni gaj má blahodárný vliv na zdraví a psychiku a mně nezbývá, než souhlasit. Pokud se tam s dětmi vypravíte, určitě se zastavte a nasávejte tu nádhernou scenerii přírody. Celý okruh je dlouhý cca 3 km a přejdete při něm dva mosty. Není to moc náročná stezka, jen počítejte s tím, že za deště může být cesta dost kluzká. Určitě se sem rádi při příští návštěvě Slovinska vrátíme.

Kanin

LANOVKA MIMO PROVOZ – Lanovka na Kanin je od roku 2024 mimo provoz z důvodu špatného technického stavu. Existují plány na její obnovu, ale v tuto chvíli nejsou známy žádné podrobnosti.

V den, kdy se teploměr vyšplhal na rekordních 35 stupňů, jsme vyrazili lanovkou k vrcholu Kanin (2587 m.n.m.). Nutno říct, že ani ve 2200 metrech nad mořem jsme se moc neochladili. Ale zato nám počasí přálo a výhledy na hory a do údolí Soči byly impozantní. Parkoviště u lanovky je zdarma.

V době naší návštěvy platila povinnost nosit roušky ve frontě na lístky. Do lanovky pak mohl jen jeden člověk či rodina, takže se trochu tvořila fronta, ale šlo to vesměs docela rychle. Uvnitř lanovky jsme si mohli roušky sundat, za což jsem byla fakt ráda, neboť cesta nahoru trvá 40 minut s převýšením 1800 metrů. Takže si ji opravdu všichni užijete včetně dechberoucích výhledů. Určitě doporučuji vzít děti na toaletu předtím, než vyrazíte na lanovku.

Po výstupu z lanovky jsme si udělali krátký výlet nahoru do sedla pod Prestreljenikem. Zabralo nám to cca 30 minut. Ze sedla byly vskutku úchvatné výhledy. Je tu i rodinná feratta, ale ta snad někdy později, až se sem zase vrátíme. Na některých místech byl i v půlce července sníh, což samozřejmě bavilo naše kluky a do všech zákoutí se sněhem chtěli vlézt. Lanovka nás stála € 28 pro všechny nahoru i dolu. 

Tolminská soutěska

Říkali jsme si, že tahle soutěska nebude tak profláklá jako Vingar, ale musím říct, že tam bylo snad ještě víc lidí než ve Vintgaru. Co ale oceňuji je, že tu můžete na spoustě míst sejít až dolů k řece. Děti si můžou hrát s kamínky a zchladit se ve vodě. Kromě toho je v téhle soutěsce opravdu moc pěkná procházka, která bude bavit i děti. Zavede vás do tunelu i do jeskyně a uvidíte i „hlavu medvěda“.

Tolmínská koryta jsou nejníže položeným místem v Triglavském národním parku, protéká jimi říčka Tolmínka. Jsou zde i termální prameny, které mají 21°C. Celý okruh je dlouhý cca 2 km a děti ho hravě ujdou. Kočárky s sebou nedoporučuji. Nad soutěskou je ještě možno navštívit tzv. Danteho jeskyni. Je pojmenovaná po Dante Alighieri, který zde údajně čerpal inspiraci pro své dílo Peklo z eposu Božská komedie. Jeskyně je po pár metrech zabezpečena mřížemi, takže není volně přístupná.

U soutěsek jsou dvě parkoviště. Jedno hned u vstupu do soutěsky, které je placené a dost obsazené, protože je malé. Druhé je o cca 2 km dál, je zadarmo a velké. K soutěsce se můžete vydat buď pěšky, nebo kyvadlovým autobusem, který vás zdarma přiveze a odveze. Střída se zde minibus a dodávka. Takže naši kluci chtěli jet samozřejmě dodávkou a náramně si to užívali. Vstup na soutěsku je 8 eura, děti do 6 let mají vstup za 1 euro a do 6 do 15 let 4 eura. Určitě doporučuji si v sezoně koupit lístky online zde.

Jezero Lago del Predil

Jezero Predil je cca 20 km od Bovce za hraničním přechodem Passo del Predil, na italské straně. Je to nádherné jezero, kde se vám nabídne božská scenerie průzračně čistého jezera obklopeného vrcholky Alp. Není však ještě tak turisticky profláklé jako jiná jezera v Itálii. Pokud hledáte místo, kam se jet vykoupat s dětmi a řeky ve Slovinsku jsou na vás moc ledové, tak tohle jezero je přesně pro vás. Voda v létě je dostatečně teplá i na plavání. Kromě toho si tu můžete půjčit šlapadla, paddleboardy i kajaky. Není zde žádný hotel ani zástavba kvůli tomu, aby oblast byla neznečištěná. Ale stánek s občerstvením tu najdete. Relaxuje se tu prostě božsky. Klacíky, kameny, voda, děti jsme ani nemohly dostat zpět do auta.

Pevnost Battery of Sella Predil

Cestou z Bovce k jezeru můžete udělat krátkou zastávku a navštívit pozůstatky pevnosti Battery of Sella Predil z konce 19. století, která sloužila za Rakouska-Uherska ke střežení hranic s Itálií. U pevnosti je parkoviště, kde můžete zdarma zaparkovat a u vstupu do pevnosti je informační tabule v italštině a angličtině, kde se dozvíte základní informace o pevnosti. Vstup do pevnosti je volný. Při procházení doporučuji opatrnost a koukat pod nohy, protože někteří lidé si z pevnosti dělají veřejné záchodky, ani některé zdi už moc nebudí důvěru.

Salzburg

Při cestě zpět do ČR, jsme se rozhodli cestu rozdělit a strávit víkend v Rakousku. Tentokrát padlo rozhodnutí pro Salzburg. Našli jsme kousek od centra kemp Nord-Sam. Zaujal nás na něm hlavně bazén, neboť červencové teploty se šplhaly ke 40 stupňům. Kemp byl moc příjemný, takový rodinný. Bazén byl čistý a velký tak akorát.

V době našeho příjezdu v pozdním odpoledni už nikdo na recepci nebyl, ale uvítala nás cedule, abychom si našli místo a druhý den ráno přišli vyřídit formality. Místa jsou ohraničená živým plotem a ke každému můžete zaparkovat i auto. Naším dětem se samozřejmě nejvíce z celého kempu líbil bazén a bylo dost těžké je dostat někam jinam. Ale nakonec jsme přece jen vyrazili do skanzenu, který dokumentuje život na alpském venkově od 16. do 20. století. Více o něm si můžete přečíst v článku tady.

Závěr

Slovinsko je naprosto ideální destinace na cestování s dětmi. Nejen proto, že děti do 7 let mají zdarma ubytování, vstupy atd. Ale také proto, že se v téhle překrásné zemi dá kombinovat dovolená na horách i u moře. A pokud nechcete zůstat na Slovinském pobřeží, přejezd do Chorvatska je otázkou pár hodin. Za nás je Slovinsko jedna z nejhezčích zemí a určitě doporučujeme tuto zemi navštívit.

The best of Soca valley:

Očima našeho šestiletého syna: kemp Liza, Šunigov, lanovka na Kanin a zkoušení, jak ledová je řeka Soča
Očima našeho čtyřletého syna: kemp Liza, zkoušení ledových řek
Dle Dity: výhled na hory z kempu Líza, Kanin, Šunigov
Dle Honzy: nádherné výhledy a příroda, řeka Soča, Kanin, Šunigov, kemp Liza

Portorož

Jako první jsme s dětmi navštívili Portorož, moderní letovisko ve Slovinsku, a to hlavně kvůli písečné pláži. Nevím, jak vaše děti, ale moje děti u moře stále vyžadují písečnou pláž. Městská písečná pláž je volně přístupná. Zaplatíte si, pokud chcete lehátko či křeslo. Nejlevnější od cca 6 EUR za den.

Zaplatíte i za parkování, pokud zrovna nebydlíte v jednom z místních hotelů. Ceny za parkování se pohybují od 0,50 až po skoro 2 EUR za hodinu. Na pláži není žádný stín. To ovšem našim dětem moc nevadilo a vydržely si hodiny hrát v písku u moře. Vstup do moře je pozvolný. Je ale rozdíl, kdy na pláži jste. Když jsme byli ve čtvrtek odpoledne, na pláži moc lidí nebylo. Zcela jiná situace ovšem nastala v sobotu odpoledne, kdy byla pláž narvaná k prasknutí a voda u moře zkalená množstvím koupajících se lidí. Takže určitě doporučuji vyrazit sem mimo sezonu anebo ve všední dny. Jinak je v blízkosti pláže spousta super hřišť a prolézaček. A taky výborná a vyhlášená zmrzlina od CACAO, která má pobočku i v Praze kousek od Náměstí republiky. Zmrzlina je skvělá a dávají opravdu velké porce. Doporučuji se zde na zmrzlinu zastavit.

Co bych vám, ale určitě nedoporučila je kemp Lucija kousek od Portorože. Kemp je přeplněný a pro stany zde nejsou přesná místa. Najít rovné místo je obtížné. Místa pro obytňáky jsou zase dole u hlavní cesty, která slouží jako promenáda a cyklistická cesta k pláži. V kempu není nijak nařízený ani kontrolovaný noční klid, takže připomíná spíše kemp u nás na Mácháči než kemp pro rodiny s dětmi. Pláž v kempu je betonová se schůdky do vody. Moře je čisté. Ale ačkoliv se kemp honosí tím, že mají vlastní pláž, musím říct, že je dost malá. Navíc tam ráno naběhnou obyvatelé kempu, aby rychle zabrali místa ve stínu a lehátka. Kempem také vede silnice a stezka pro cyklisty. Na záchodech tedy můžete potkat i cizí lidi, kteří v kempu nebydlí. V noci po silnici projíždí auta s hlasitou hudbou nebo motorkáři. Čistota sociálních zařízení také není nic moc. Na jednu noc je to OK, na delší pobyt bych však tento kemp určitě nedoporučovala.

Strunjan a měsíční záliv

Strunjan je mnohem menší přímořské letovisko, kde se nachází i stejnojmenná přírodní rezervace s unikátní středomořskou vegetací. Národní přírodní rezervace Strunjan se rozprostírá na vysokém útesu podél moře s úžasnými výhledy. Jde o vůbec nevyšší útes na Jadranu (80 m), pod nímž je schovaná nejkrásnější pláž Slovinska – Měsíční záliv.

Vede tudy naučná stezka dlouhá cca 3,5 km. Strunjan je také o dost klidnější než sousední Izola nebo Piran. Má i mnohem menší hotelovou zástavbu. Cestu na pláž do Měsíčního zálivu určitě doporučuji. Hravě ji zvládl i náš čtyřleťák. Navíc je cesta stále ve stínu. Jedinou nevýhodou jsou po cestě zpět ty schody nahoru. Pokud jedete autem, zaparkovat můžete na placeném parkovišti u pláže ve Strunjanu. Odtud už vede stezka. Na parkovišti je ukazatel na Bilý Kříž, od něhož je Měsíční záliv už jen kousek. My jsme se ovšem vydali podél pobřeží až úplně nakonec, kde skála znemožňuje průchod. Museli jsme proto vylézt na kopec téměř kolmo. Ale stálo to za to. Připadali jsme si jako v deštném pralese. Cesta do kopce, byla ve stínu a ze všech keřů okolo šla pára. Bylo tam opravdu vlhko a příjemný chládek. Chce to určitě dobré boty, nikoliv žabky. Také jsme po cestě obdivovali obrovské škeble, které jsme nikdy předtím neviděli. Jde o Kyjovky šupinaté až metr velké schránky mlžů. Zpět už jsme šli po značené stezce až k parkovišti. Určitě si s sebou vezměte dostatek pití a svačinu. Měsíční záliv je přírodní pláž. Nic na ní ani v jejím okolí nekoupíte. Pláž je opravdu krásná a opět zaleží, kdy sem vyrazíte. Ve všední dny je prázdná. Našim dětem se zpočátku moc nezamlouvalo, že tam není písek. Nakonec se tam ale vyřádily dostatečně.

Piran

Nádherné přímořské městečko Piran, přezdívané Benátky Slovinska, vs okouzlí úzkým kamennými uličkami a malebnou promenádou kolem moře. Piran je hodně stísněný, i proto tam platí zákaz vjezdu pro auta. O to větší klid tam je. I místní musí parkovat před branami města. K parkování můžete využít parkovací domy, odkud jezdí kyvadlové autobusy do centra města. Pozor, nekryté parkoviště u města je pouze pro místní a pokud nemáte parkovací kartu, hrozí vám pokuta.

I zde je městská pláž volně přístupná – betonová a kamínková, jako na spoustě míst Slovinsko-chorvatské Istrie. Procházka po tomhle městě byla příjemná díky jeho kráse i příjemnému větru foukajícímu od moře. Určitě doporučuji zajít na náměstí 1. máje, kde najdete výbornou restauraci Fritoliny pri Kantini (FB). Jde o vyhlášenou restauraci ala rychlé občerstvení z okénka. Ale pozor, je opravdu velmi kvalitní a jídlo je výborné. My jsme jí s dětmi ocenili hlavně proto, že se sedí venku na náměstí mezi kašnami. Děti si daly jejich oblíbené calamari, já místní rybu a Honza tuňáka v tortille. A ačkoliv Honza ryby a mořské plody moc nemusí, velmi si to pochvaloval. Jídlo si objednáte, dostanete číslo napsané na velké mušli a pak už jen čekáte, až se vaše číslo objeví na dřevěné rybě, kterou vyvěsí ven, když je jídlo připravené. Děti dost bavilo hlídat čísla, kdy už bude to naše. Jen pozor, kartou tam nezaplatíte, berou pouze cash.

V Pirani nás po obědě zastihl déšť, takže jsme ho ani nestihli celý projít. O důvod víc se tam zase brzy vrátit. A nejen do Piraně. Pobřeží byla pro nás jen zastávka před cestou do Slovinských Julských Alp. Na pobřeží se ještě vrátíme prozkoumat Izolu a Simonův záliv. To je také velmi oblíbená písečná pláž pro děti.

The best of Slovinského pobřeží

• dle našeho šestiletého syna: Písek na pláži, zmrzlina, spaní ve stanu, calamari
• dle našeho čtyřletého syna: Písek na pláži, zmrzlina
• dle Dity: Měsíční záliv, Piran, oběd v Piranu, zmrzlina v CACAO
• dle Honzy: Měsíční záliv, Piran

Slovinsko je velmi malá, avšak velice zajímavá země, plná krásné a nespoutané přírody. S „otroky“, což slovinsky znamená „děti“, si užijete aktivní dovolenou. Velkou výhodou je, že děti do 6 až 7 let mají ve Slovinsku dost věcí zdarma. Včetně ubytování a vstupů. Slovinci jsou obecně k dětem velmi vstřícní. Slovinsko je známé především jako tranzitní země při cestách k moři do Chorvatska. To je škoda, protože tahle země má rozhodně co nabídnout. 

Jezero Bohinj vs Bled

Každý druhý papírový průvodce o Slovinsku má na titulní stránce Bledské jezero. Nádherné fotky, které lákají k jeho návštěvě. Troufám si ale tvrdit, že Bohinjské jezero je ještě krásnější. Jezero je součástí Triglavského národního parku a v jeho okolí se tedy nemohou stavět žádné hotely ani obchody. Jezero Bohinj je obklopeno překrásnou panenskou přírodou, zatímco u Bledu můžete mít pocit, že jste se ocitli v Karlových Varech na Kolonádě, zejména v hlavní sezoně. Díky tomu, že je okolo spousta hotelů, obchodů a penzionů. U Bohinjského jezera si vychutnáte nádherné západy slunce a opravdu nedotčenou přírodu. Velké hotely tam budete hledat marně. Pokud chcete bydlet u Bohinjského jezera, můžete se ubytovat buď v některém z penzionů, nebo v kempu jménem Zlatorog. Tento kemp je jako jediný přímo u Bohinjského jezera. Můžete tedy vstávat a koupat se při východu slunce, nebo se kochat podvečerním posezením u jezera. Koupání je možné všude, kde se vám zlíbí, na rozdíl od Bledského jezera. Tam jsou na plavání vyhrazená jen určitá místa, z nichž většina je soukromých patřících k hotelům, nebo je zde předražené koupaliště. Na Bohinjském jezeře je velmi populární paddleboard, kajaky a po jezeře jezdí i výletní loď.

S dětmi jsme bydleli v kempu Zlatorog. Ceník můžete nalézt zde. Kemp je poměrně velký, mějte však na paměti, že bydlíte v národním parku, a i tím je kemp limitován. Je zde malé parkoviště a pouze jedna budova se záchody a sprchami. Na druhou stranu, stan si můžete postavit hned u jezera a probouzet se tak každé ráno do nádherné scenérie. V kempu nenajdete žádnou kuchyň, kde by se dalo vařit. A ani nesmíte rozdělávat oheň. Vařit můžete na svých vařičích, nebo se můžete najíst v místní restauraci s venkovním posezením. Vedle restaurace je malé dětské hřiště. Do stanu si můžete za poplatek natáhnout elektrický proud. Dětem místo nabízí spoustu aktivit, jako výtvarné dílničky a jógu, které jsou zdarma; také lekce na paddleboardech atd. Nevýhodou je, že nemáte vyznačený pitch (místo). Stan si můžete postavit, kde je zrovna volné místo. Terén je ale hodně nerovný a plný kořenů a kamenů, takže najít vhodné místo, zvlášť pro velký stan, je náročné. Auto musíte nechat na vyznačených parkovištích. Pokud odjede autem na výlet, může se vám stát, že na místě, kde jste parkovali, už bude stát někdo jiný. Vy tak budete nuceni zaparkovat dál od vašeho stanu. S obytňákem parkujete v druhé části kempu, také hned u jezera Bohinj, ale není tam tolik stínu jako pro stany. V sezoně je kemp velmi, velmi plný a někdy se dost obtížně hledá místo pro stan.  Ale i přes to všechno si naše děti kemp zamilovaly a ani odjet nechtěly. Kemp nepřijímá žádné rezervace. Pokud jedete mimo sezonu nemusíte strachovat místo bude. V době letních prázdnin ale doporučuji přijet ve všední den dopoledne. My jsme přijeli v sobotu před polednem. Měli štěstí jako jedni z posledních.

Julian alps card

Okolí Bohinjského jezera nabízí nespočet výletů. Určitě se vyplatí koupit si Bohinjskou kartu. Pokud zůstanete alespoň dvě noci v Bohinj resortu a zaplatíte tedy turistickou daň, která je součástí ubytování, můžete si zakoupit i Julian Alps kartu. Tato třídenní karta stojí pro dospělého 19 € a pro dítě do 14 let ji máte k nákupu jedné dospělácké zdarma. Karta vám kromě vstupů zadarmo zajistí i parkování na spoustě placených parkovišť zadarmo. Pokud zůstáváte více než dvě noci, určitě se vyplatí.

Další informace naleznete na tomto odkazu.

Výlet turistickou lodí do vesničky Ribčev Laz 

Výlet lodí byl pro naše děti asi největším zážitkem. Loď odplouvá přímo z kempu a doveze vás do malebné vesničky Ribčev Laz. V Ribčev Laz můžete jít na krásnou procházku po okolí jezera Bohinj. Naleznete zde příjemnou a mělkou pláž, kde se vaše děti mohou osvěžit, a také našimi dětmi velmi oblíbený stánek s výbornou zmrzlinou. Slovinsky je to sladoled. Lodí jsme pluli i zpět do kempu. Na každé trase má průvodce připravené jiné povídání. Dozvíte se spoustu zajímavostí o jezeře i okolí. Můžete se na cokoliv zeptat. Personál mluví anglicky a naše kluky dokonce nechali i chvíli kormidlovat loď, což pro ně byl velký zážitek. Zpáteční lístek pro dospělého stojí 12 €, v případě, že máte Bohinjskou kartu, je lístek zdarma. Pro děti do 6 let je cesta zdarma. Více informací najdete na tomto odkazu.

Ski resort Vogel

Přímo nad Bohinjským jezerem se tyčí lyžařské středisko Vogel. I v létě se můžete svézt lanovkou a zkrátit si tak výstup do hor. To oceníte hlavně s dětmi. Parkování u lanovky je zdarma. Obousměrná jízdenka pro dospělého stojí 24 €, pro děti od 6 let 10 € a děti do 6 let se svezou zdarma. Nahoře můžete pokračovat zdarma čtyřsedačkovou lanovkou na Orlove Glave. Pokud se na to cítíte, můžete odtud pokračovat až na vrchol. Je to odtud zhruba 2,5 hodiny pěšky. Na rozcestníku se může jít buď přes sedlo Šiju nebo pozvolnou traverzou k dalšímu rozcestníku (tam se tyto dvě cesty spojují). Cesta vede náročnějším terénem – kousek i ferratou podél lana k vrcholu. My jsme s dětmi, s ohledem na to, že mladšímu byly teprve tři roky, na vrchol nešli. Ale i tak jsme si užili procházku okolo horní stanice lanovky, kde je nízký kopeček, ze kterého je nádherný výhled na hory i majestátní Triglav – symbol Slovinska. Naše děti nejvíce zaujaly rozložené pásy od rolby i rolba.

Vodopád Savica

Jedno z nejpůsobivějších míst v okolí Bohinjského jezera představuje bezesporu vodopád Savica. Jde o dvojitý vodopád, jehož vyšší část měří 78 metrů. K vodopádu se můžete vydat buď pěšky přímo z kempu Zlatorog (jedna cesta je dlouhá cca 5 km) nebo autem na placené parkoviště a odtud vystoupat po schodech až k vodopádu. My jsme zvolili kratší trasu, děti schody hravě zvládly. Vodopád je opravdu krásný a ještě krásnější je smaragdově zelené jezírko pod ním. Vstup na Savicu stojí dospělého 3 €, děti do 6 let mají vstup zdarma. V případě, že máte Julian Alps Card, neplatíte nic.

Postojenská jeskyně

Postojnska jama je asi nejnavštěvovanější krasovou jeskyní v Evropě. Není už sice v okolí Bohinjského jezera, ale protože jsme jeli dolů na jih do Chorvatska, zastavili jsme se tam. Do jejího nitra vás zaveze 140 let stará turistická železnice.

Ačkoliv jsme se návštěvy s dětmi trochu obávali, vzhledem k tomu, jak je turisticky profláklá, musím říct, že vše bylo dobře organizované a běželo jako na drátkách. Cesta vláčkem sklidila velký úspěch. Prohlídka jeskyně trvá cca hodinu a je dlouhá 5 km. Pro děti tak akorát, než se začnou nudit; už jsou zase zpátky u kolejí a vláček je veze zpět. Vláček je velice oblíbený. Jeho replika je i venku před jeskyní a děti si jí můžou pořádně prohlédnout.

Postojnská jeskyně vás ohromí svojí velkolepostí. Doporučuji si v sezoně koupit lístky online a vyhnout se tak frontě. Pár kilometrů od Postojnské jeskyně najdete i Predjamský hrad. Asi nejznámější slovinský hrad. Ten si však necháváme na příště. Pokud byste ho chtěli navštívit, můžete si koupit kombinovaný vstup do jeskyně i na hrad. Vstup do jeskyně vyjde na 27,90 €; v případě kombinovaného vstupu do jeskyně i hradu pak 29,90 €. Ceny kombinovaných vstupenek se však mění každou sezónu. Je dobré si ji zkontrolovat na webu, kde si můžete vstupenky i zakoupit – https://www.postojnska-jama.eu/en.

Pět dní ve Slovinsku rozhodně nebylo dostačujících. Já i moje rodina se těšíme na další návštěvu. Pokud jste v této nádherné zemi ještě nebyli, neváhejte. 

The Best of Bohinj

• dle mého pětiletého syna: Výlet lodí, výlet lanovkou a stanování

• dle mého tříletého syna: Výlet lodí, pláž ve vesničce Ukanc, výlet lanovkou

• dle mě: Výlet na Vogel, každodenní výhled na hory a jezero z kempu Zlatorog. Vyplatí se vstát ráno brzy, kdy je Bohinj zahalený v mlze a pozorovat, jak mlha pomalu mizí a odkrývá se vám v celé svojí kráse.

• dle Honzy: Výlet na Vogel, výhledy na jezero Bohinj a okolní hory